Milí přátelé!

V době Ježíše se pastevectví stalo povoláním, které s největší pravděpodobností obsazovali lidé z nejnižších příček společenského žebříčku, kteří nemohli najít práci považovanou za slušnou. Společnost stereotypizovala pastýře jako lháře a zloděje. Svědectví pastýřů nebyla u soudu přípustná a mnoho měst mělo nařízení, která pastýřům zakazovala vstup do jejich městských hranic. Náboženská elita zaujímala na pastýře obzvláště negativní pohled, protože pravidelné vykonávání pastýřských povinností jim bránilo v dodržování sabatu a činilo je rituálně nečistými. Farizeové řadili pastýře mezi výběrčí daní a prostitutky, tedy osoby, které byly „hříšníky“ na základě svého povolání – tolik odborný komentář.  

A přece tito pastýři jsou osloveni samotným nebem… Nejdříve se vyděsili, ale pak následovali výzvu andělů a našli Ježíše- ne jako autoritu, ale jako bezmocné dítě… To je symbolické, a typické, Ježíš se nenarodil v paláci, ani v blízkosti chrámu, ale u zvířat a u pohrdaných pastýřů.

Koneckonců jak Ježíš přišel na tento svět, tak taky odešel – ve společnosti dvou zločinců jednoho litujícího a druhého vysmívajícího se… Ježíš se tohoto údělu nezříká, ale přijímá ho…

Vypráví se , jak král Václav IV. se převlékal za obyčejného člověka, aby mohl mezi lidmi zjistit, co si o něm myslí, jak se chovají a zda nejsou nepoctiví (například pekaři, řezníci nebo šenkýři). Získané poznatky se promítly do jeho pověsti „lidového krále“.

U Ježíše je to jinak – to není převlek na chvíli, to je plnost života s lidmi do všech důsledků kromě hříchu….

Skoro se chce říci, že i Vánoce jsou svátky, kdy bychom si měli uvědomit, že v kostele jsme Bohu jistě blízcí, ale on přichází do chléva  i symbolicky řečeno i do polí za pastýři, dnes můžeme říci – za lidmi, kteří už nemají víru, kteří už to vzdali, nad kterými druzí zlomili hůl… Nikdo v tomto světě nejsme a nebudeme tak zlí, aby nám Bůh nebyl nablízku….

Jedna drobnost: všichni se ženou do Betléma – do jeskyně – do chléva… za dítětem…. V té době dítě nic moc neznamenalo, a přece pastýři i mudrcové se klaní dítěti – Josefu a Marii to jistě nevadilo – bylo to jen potvrzení, že Ježíš přišel pro všechny, že je opravdu výjimečný, že je Boží Syn….

Jestli jsme si před chvílí připomněli, že začátek i konec Kristova života je doprovázen lidmi z okraje společnosti, tak je tu ještě jedna podoba:

Na začátku je zvěstování pastýřů a na konci je také Ježíšova výzva k apoštolům o zvěstování –   jděte a učte všecky národy…

To se dá skrytě – viz Maria uchovávající vše ve svém srdci a svědčila životem a modlitbou…. A dá se to i hned a otevřeně – pastýři vše vyprávěli druhým…. A vidíte –  ti, kteří byli pohrdaní, jsou hlavními zvěstovateli příchodu Mesiáše… to jsou paradoxy…

Připomíná nám to Samařanku u studny v Sichemu, která se kvůli své špatné pověsti schovává před lidmi a po setkání s Ježíšem nechá všeho, na nic nedbá a jde lidem oznámit že snad našla Mesiáše…. A oni ji věří! To je proměna….!

Nicméně zvěst o Mesiášově narození zřejmě úřady nepustily dál, protože v Izraeli se nedělo v podstatě nic. Tři mudrcové museli vyprovokovat místní znalce zákona, aby zjistili, že u Micheáše se píše o tom, že z Betléma má vzejít vévoda…

Možná i pověst paranoidního Heroda tomu zabránila, že se z toho stala jen nenápadná zvěst, nic oficiálního… Však také víme, co dokázal Herodes provést po odchodu mudrců betlémským dětem…

Když se pastýři vrátili k ovcím, dělali stejně svou práci, a přece jinak – jsou vykoupeni, jsou pozváni ke spáse – Bůh si jich všiml a počítá s nimi….i proto chválí Boha…

A tak můžeme říci, že každé Vánoce by nás měly takto ujistit, že i já i my všichni jsme jeho, že s námi počítá… kéž by to přešlo i do naší práce a všedního života….