Lk 2,1-14 - V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu. To bylo první sčítání a konalo se, když byl v Sýrii místodržitelem Kvirinius. Šli tedy všichni, aby se dali zapsat, každý do svého města. Také Josef se odebral z galilejského města Nazareta vzhůru do Judska do města Davidova, které se jmenuje Betlém, protože byl z rodu a kmene Davidova, aby se dal zapsat spolu s Marií, sobě zasnoubenou ženou, která byla v požehnaném stavu. Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo. V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: "Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel - to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích." A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má (Bůh) zalíbení."
Milí přátelé,
Vánoce jsou především svátky naděje
A co je tou nadějí? Jak jsem nedávno četl – hezkou definici- Naděje je neochvějná důvěra v neměnný charakter Boha
jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť sám sebe zapřít nemůže.“ (2 Tim 2,13) – to potvrzuje Bible.
A Vánoce jsou skutečně svátky naděje….
Těhotná Maria jde s Josefem do Betléma s nadějí, že něco najdou, aby mohli někde přenocovat. Našli… i když jinak, než si představovali…. Podobně pastýři žili nadějí, jako všichni Izraelité, že přijde spása a ona přišla přímo za nimi… a právě jim bylo zvěstováno, na co čekaly generace před nimi, že spása je zde… běží do Betléma a uvidí malé dítě, ještě nemá žádnou moc, kterou by ohromovalo okolí…. Dítě – jako ty druhé, a přece jen zde bylo něco víc – pro ně i pro tři krále bylo jasné, že se setkali s Mesiášem – opravdovou nadějí pro ně i pro celý svět….
Žijeme ve světě, který spíše bere klid a pokoj a skutečnou radost – tu nahrazuje nekonečnou zábavou – ale víra v Boha, který přichází za námi do tohoto světa dává naději…..Ta vůbec nezávisí na úspěchu a výsledcích, ta přetrvá i v krizích – viz útěk svaté Rodiny do Egypta, skrytý život v Nazaretě…. Je tu stále naděje, že Bůh své slovo nezruší a když slíbil záchranu, tak ji taky dá…. A to platí i v tomto světě….
Čím to máme zde pohodlnější a máme se čím dál lépe… (i když si to moc nepřipouštíme), tím víc se jakoby vzdalujeme této naději . Protože ji zakrýváme zdánlivou soběstačností… Ale v podstatě všichni jsme bezbranní vůči okolnostem, budoucnosti, smrti… zde je naděje, že naše budoucnost není v nicotě nebo nějakém lhostejném Stvořiteli, ale v milujícím Bohu, kterému stálo za to se stát bezbranným člověkem….
Mnohdy je pozornost o Vánocích soustředěna na nás – kvůli nám Ježíš přišel na tento svět, když se narodil, tak vlastně vznikla Svatá rodina, jsou to tedy svátky vzájemnosti, blízkosti v domovech a rodinách…. Jinde ve světe jsou to svátky přátel a široké rodiny, vánočních setkání a večírků… u nás v Čechách to má ráz velmi intimní – zvl. Štědrý večer…. Ale nezapomeňme na jednu důležitou věc….
Nezapomeňme na toho nejdůležitějšího – na Jubilanta – 2025.narozeniny Ježíše Krista… my dostáváme dárky a co my dáme jemu? Známe to z koled, jak děti nosí kožičky, mlíčko, beránka zpěv… a co my mu dáme? Jsme opravdu nuzní před ním – nic nemáme bez něho….
A přece mu můžeme dát svou pozornost, otevřenost, vnímavost- největší dar je, když uvěříme v jeho lásku, když ji budeme sdílet s druhými, tak o chce, aby se šířila mezi lidmi….on je naprosto nezištný, jeho radost spočívá i v naší radosti…. Dobrovolně spojil svůj život s naším…. Kolik lidí zároveň je uzavřeno, nešťastných, nedoufajících…. Darem dítěti Ježíšovi je to, když jeho nezištnou lásku nabídneme těm, kdo v ni nevěří . My jsme jeho vyslanci – podobně jako pastýři, kteří ho našli a zvěst o něm předávali dál….
Žijeme ve světě, který dá hodně na rozum, vědu a důkazy, a přitom paradoxně se nechává unést emocemi, jako ve starověku nebo středověku – kdy lidi popadla davová psychóza a vrhali se na čarodějnice nebo na židovské obyvatele, když na ně někdo svedl nějakou katastrofu… Nejsme o moc lepší… jak i dnes se necháme ovlivnit falešnými zprávami, jak při volbách, ve veřejném životě posloucháme výroky celebrit, které ničemu nerozumějí, ve volbách nevítězí argumenty a fakta, ale dojmy a pocity a přitom se zaštiťujeme rozumem, co s tím?
Možná pomůže vánoční poselství – rozum je skvělý dar, ale má své meze, emoce jsou dobré, ale jen do určité míry…, ale je tu ještě jedna síla, která překonává vše: – pravá láska, která přišla mezi nás…které můžeme věřit a kterou můžeme předávat dál….