Jan 13,1-15 - Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto světa k Otci. A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti. Bylo to při večeři. Ďábel už vnukl Jidáši Iškariotskému, synu Šimonovu, myšlenku, aby ho zradil. Ježíš věděl, že mu dal Otec všechno do rukou a že vyšel od Boha a vrací se k Bohu. Proto vstal od večeře, odložil svrchní šaty a uvázal si kolem pasu lněnou zástěru. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat jim je zástěrou, kterou měl uvázanou kolem pasu. Tak přišel k Šimonu Petrovi. Ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ Ježíš mu odpověděl: „Co já dělám, tomu ty nyní ještě nemůžeš rozumět; pochopíš to však později.“ Petr mu řekl: „Nohy mi umývat nebudeš! Nikdy!“ Ježíš mu odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ Šimon Petr mu řekl: „Pane, tak mi umyj nejen nohy, ale i ruce a hlavu!“ Ježíš mu odpověděl: „Kdo se vykoupal, potřebuje si umýt jen nohy, a je čistý celý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ Věděl totiž, kdo ho zradí; proto řekl: „Ne všichni jste čistí.“ Když jim tedy umyl nohy, zase si vzal na sebe své šaty, zaujal místo u stolu a řekl jim: „Chápete, co jsem vám udělal? Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem. Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy.“
Milí přátelé,
Jak napsal jeden autor – láska je sloveso….
Láska se totiž projeví v praxi, ne teorii a praxi vyjádří lépe sloveso než podstatné jméno… A to všechno Ježíš ukázal při mytí nohou….
Náš pan kostelník už měsíc před Velikonocemi měl seznam nohou o které požádá, až přijde Zelený čtvrtek, aby bylo všech dvanáct míst obsazeno…A tak každý má možnost se rozhodnout, kterou nohu umyje a obnaží, až přijde k tomu obřadu….
Při poslední večeři to bylo bez varování – apoštolové na to nebyli připraveni a teď jim Ježíš bez přípravy začal projevovat lásku a slouží jim jako otrok….
To je jedno z obrovských tajemství Boží lásky k člověku. Bůh Stvořitel je otrokem svému stvoření… je to jedna z velkých lekcí od učitele Ježíše svým studentům…
Jakoby jim připomněl tu až pohoršující scénu, kdy hříšnice se skloní k Ježíšovi a slzami omyje nohy a vlasy je otře – na znamení pokání a pak odchází smířená s Bohem i se sebou….a nyní toto on prokazuje druhým jako výzvu….Ne pro sebe – on pokání nepotřebuje – ale pro nás… když se Bůh takto sklání ke mně, tak co já na to?
Co je pozoruhodné, až neuvěřitelné – komu Ježíš myje nohy. Apoštolům – z nichž ho Petr zapře a všichni nakonec ho opustí… Umyje nohy i Jidášovi, o kterém ví, že ho prodá…. Až tam jde jeho láska k člověku… Nic mu v ní nezabrání…
A po této výzvě dává další ukázku lásky a vydanosti – nabízí se jim v eucharistii… i když ví, že i teď se dává lidem slabým a hříšným A je to dar pro náš každodenní život… není to odměna, ale posila pro obyčejný život….
Přitom eucharistie je znamení Ježíšova zmaření na kříži – kde obětuje své tělo i krev a podobně i zde… ale toto není znamení zmaru, ale životní posily, povzbuzení, sdílení a společenství, lásky a naděje do budoucna… to čiňte na mou památku….
Zkoprnělí apoštolové nemohou naplno rozumět, jako dříve, když předpovídal své utrpení, smrt a zmrtvýchvstání, tak ani zde nemohli chápat… Ostatně jako úplně nechápeme ani my.. a tak svátost jednoty se nakonec tento večer promění sice v Getsemany, kde jsou fyzicky s Ježíšem, ale on sám prožívá strašnou samotu a nakonec ho dva zapřou a zradí a všichni utečou…. Tak tedy funguje Ježíšova škola? Jaký je to učitel, že má takové výsledky, ale on umí čekat…dodnes…
I dnes je eucharistie nejen posilou, ale i znamením rozdělení – různé církve, jeho následníci, ji chápou různě a on pořád čeká s vědomím, že kdo se jí otevře, je mu posilou. Natolik on je pokorný….
I my sami jsme na cestě k plnému pochopení Boha, jeho oběti i eucharistie a on čeká… a čeká….až uvěříme, pochopíme, obrátíme se, přijmeme….v plnosti
Dneska je svátek kněžství, ale taky farnosti…. Oslava společenství kolem eucharistie, která
co dává? Dává jednotu s Bohem, jednotu mezi námi a posílá nás do světa…. vydáváme se i světu jako monstrance, jako Maria s Ježíšem pod srdcem…. A tak je to o přijímání a dávání, sdílení…