Mt 2,1-12 - Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: "Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit." Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: "V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: `A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu.'" Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: "Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit." Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle - hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili do své země jinou cestou.
Milí přátelé,
Ježíš se zjevil pastýřům – „autsajdrům“, zjevil se i mudrcům – bohatým pohanům, uznávaným a chytrým – to jsou protiklady.
Oslovil ženy – i hříšnice, oslovil celníky – Leviho i Zachea, nechal k sobě přivést děti, oslovil setníky, oslovil samařskou ženu, uzdravil dceru kananejské pohanské – ženy…. to vše nemůže být jen náhoda – v tom je poselství – jistě, jak sám říkal – byl poslán k dětem izraelským, ale apoštoly posílá do celého světa… to opravdu není náhoda, to je záměr….
Jde mu o všechny, jde mu o nás, o mne!!! A jak my reagujeme? Někdo jde přímo proti.
Proti Ježíšovi vystoupil Herodes – který podle židovských předpisů nejedl vepřové, ale na druhé straně nechal popravit dva své syny – jako nebezpečnou konkurenci. Proto se tehdy říkalo – u Heroda je lepší být vepřem než jeho synem…. Ale jeho plány nevyšly… – mudrcové se k němu nevrátili, svatá rodina včas uprchla a dočkala se jeho úmrtí… Bohužel Herodes za sebou nechal i desítky zmařených životů betlémských dětí, ale kde pak byla a zůstala jeho moc?
A tak dnes si můžeme všimnout, že jedni králové se utíkají ke Kristu, druhý král ho chce zničit…. Jejich konce jsou výmluvné….
K těm, kdo jdou mimo nebo dokonce proti Kristu říká kardinál Timothy Dolan z New Yorku: „Odklon od Boha… je podle mého názoru základním důvodem všech trápení, která dnes vidíme – ať už je to zločin, ať už rodinné napětí, cokoli si jen vzpomenete… Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; neměj přede mnou cizí bohy… Máme teď před sebou cizí bohy a většinou jsme to my sami… Když nás společnost a kultura nutí věřit, že jsme bohové, že máme všechno pod kontrolou, že se všechno točí kolem nás, že si zasloužíme neustálé nároky a uctívání – pak… zastřelíte někoho, kdo by vám mohl stát v cestě. Potratíte dítě, které je pro nás nepohodlné. Ukončíte život babičky, která se ukázala být, cituji, „přítěží“. Ne, nejsme Bůh. Bůh existuje a já to nejsem. Ale jsme v pokušení věřit, že je. To je porušení prvního přikázání, a to vede ke všemu špatnému, co dnes vidíme… Pokud posloucháte sekularisty, chtějí, abyste věřili, že náboženství je pro společnost toxické – a samozřejmě je to přesně naopak: Náboženství je pojivem, soudržností, ušlechtilostí, snem, aspirací, zmírňujícím faktorem syrových emocí. Náboženství a víra jsou to, co dělá kulturu silnou… Kdyby se společnost jen opírala o víru… svět by byl lepším místem… Není divu, že máme krizi, kterou vidíme každý den.“
Je to drsně, ale jasně vyjádřené.
Tři mudrcové nelenili a vydali se za nově narozeným králem Židů. Správně tušili, že jeho příchod na svět není důležitý jen pro ten malý a utiskovaný národ, ale pro celý svět. Přicházejí, nalézají ho zmocňuje se jich veliká radost. Zákonitě se mu pokloní. Oni zralí muži a bohatí cizinci se skloní před malým a chudým dítětem… To není otrocké pokoření, to je hold, který vzdávají nastávajícímu králi. Je to pocta i pro ně a je to radost. Myslím, že každý, kdo uvěřil v Boha v průběhu života, zakusil něco podobného. Jako když se rozzáří světlo, přijde radost a také vědomí úcty….
Nedávno jsem mluvil s jednou téměř devadesátiletou ženou, která si prožila těžký život – dětský domov, ponižování ve škole, později problémy se synem, odchod milovaného manžela, sama onemocněla rakovinou… nicméně ženou, která v šedesáti našla konkrétní cestu k Bohu, stala se katoličkou a nyní už delší čas žije v domově pro seniory v jednom okresním městě. Je to pozitivně naladěná žena, která nechápe otrávené seniory, kteří nadávají na všechny a na všechno. Ona je šťastná. Má víru, má Krista, má naději, raduje se z života, církve, místní farnosti i přátel, kteří jí pomáhají. Navzdory rakovině s ní žije už mnoho let a je Bohu vděčná za vše. To je příklad toho, který hledal, našel a žije s Kristem… Kéž bychom takto dokázali žít i my…..