Gn 3,9-15 - Když Adam pojedl ze stromu, zavolal na něj Hospodin Bůh a řekl mu: "Kde jsi?" On odpověděl: "Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl." (Bůh) řekl: "Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst!" Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl." Hospodin Bůh se zeptal ženy: "Cos to udělala?" Žena odpověděla: "Had mě svedl, a tak jsem jedla." Tu řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protože jsi to udělal, buď zlořečený mezi všemi krotkými i divokými zvířaty. Budeš se plazit po břichu a žrát prach po všechny dny svého života. Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti rozdrtí hlavu, zatímco ty budeš šlapat po jeho patě."
Mk 3,20-35 - Ježíš vešel do jednoho domu a znovu se shromáždil zástup (lidu), takže se nemohli ani najíst. Jakmile o tom uslyšeli jeho příbuzní, vypravili se, aby se ho zmocnili; říkalo se totiž, že se pomátl na rozumu. Učitelé Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma, tvrdili (o Ježíšovi): "Je posedlý Belzebubem. Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů." Zavolal si je a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak může satan vyhánět satana? Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát. Je-li dům v sobě rozdvojen, takový dům nebude moci obstát. Jestliže satan vystoupil proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, ale je s ním konec. Nikdo přece nemůže vniknout do domu siláka a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka napřed nespoutá. Teprve potom mu dům může vyloupit. Amen, pravím vám: Všechno bude lidem odpuštěno, hříchy i rouhání, kterých se dopustili. Kdo by se však rouhal Duchu Svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem." To řekl proto, že tvrdili: "Je posedlý nečistým duchem." Přišla jeho matka a jeho příbuzní. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat. Kolem sedělo plno lidí. Řekli mu: "Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají!" Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji příbuzní?" A rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl: "To je má matka a to jsou moji příbuzní! Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka."
Milí přátelé,
když jsme letos mohli navštívit Jihoafrickou republiku, tak nás tam zaujaly takové zajímavé zelené plody, které místní lidé zbaví obsahu a na hodně silné kůře vyřezávají různé ornamenty – jako by to byly nějaké kraslice….Ta plodina se jmenuje Opičí jablko, rostlina, jejichž plody okusují opice, ale jistě vědí, že se musejí vyhnout semenům – jsou totiž jedovatá – rostlina patří do rodu Strychnos, z blízkého, ještě jedovatějšího druhu se získával prudký nervový jed strychnin ke trávení krys a někdy i lidí…
Tak to by byl takový úvod k dnešnímu prvnímu čtení o jiném ovoci – o jablko nejde – ale o symbol: když něco vypadá na povrchu krásně a slibně a dobře, ale uvnitř skrývá nebezpečí a dokonce smrt….. Toto je i symbol jakéhokoliv pokušení ke hříchu, které nás nejdříve láká, aby o to větší pocit viny a smutku nahradil původní chvilkovou radost…
Projevem takového hříchu je i nejen nevěrnost a neposlušnost, chtivost a lež, ale i zbabělost – to had, to žena, to ty, Pane, jsi mi ji dal – já nic já muzikant … Jak ubohé – k pokoře patří pravdivost – ano, toto je moje vina, Bože, promiň, pak je vše jinak …a když se naopak někdy něco podaří, pravdivé a pokorné je říci – mám radost, ale Bohu/!/ díky za to…ne mně….
A toto vše se dá vztáhnout i na evangelijní příběh:
Ježíšovi kritici mají možná dobou snahu – zachránit zdravé učení otců, ale uchýlí se k podlosti – uvnitř je pomyslného plodu jejich snahy jed nejhnusnějšího obvinění…. Pomluvit, dehonestovat…, vždy trochu bláta ulpí – vždy se najdou takoví, kteří uvěří… ono na tom něco bude… Když nejsou argumenty, přijdou k dobru vymyšlené pomluvy… A to, že o někom říkám věci, které jsem slyšel a nejsou ověřené, není zrovna dobré, ale vymyslet si zlo a šířit o druhém, abych mu ublížil, se blíží těžkému hříchu- A to je jak v mezilidských vztazích, tak i v politice, médiích ap….. A proč je to neodpustitelné? Protože se člověk může tak ponořit do toho zla, že se v něm utopí a trvale tak odporuje pravdě a dobru… Nenajde cestu zpět, protože nechce…. Proto všechno je Ježíš docela tvrdý – jako otec, jako matka, kteří co nejdůrazněji své děti upozorní – toto ne, nikdy, protože jde o všechno a protože je milují a chtějí je uchránit před zkázou!!!
A jaká je role příbuzných? Mají jen obavu, stydí se, chtějí Ježíšovi možná pomoci, vždyť se chová se jinak, než je obvyklé, jinak než slušní lidé – myslí si….
To je taky někdy náš problém, více se staráme o to, co tomu řeknou lidi, než přemýšlet nad tím, co je správné a není správné…
V dnešním textu evangelia zároveň zazněla i tato věta, která nesmí zapadnout…Všechno bude odpuštěno… To je nádherný příslib, my všichni máme šanci! A vlastně i všichni hříšníci, co kdy země nosila….. jen uvěřit, zatoužit, přijmout…Boží milost…. Pokud nespolupracujeme, odpuštění nepřijde… ale pokud ano, je šance….
A pak, máme šanci být příbuznými, patřit do rodiny Božích dětí…..je to krásné někam patřit a tím spíše k Bohu, nebýt jen náhodným příchozím nebo divákem, ale někým, kdo je u Pána doma – a to se nedědí jaksi bez zásluhy, to se získává, tomu se otevíráme životem podle Božího slova – když Boha poslouchám, pak jsem dobrovolně jeho synem nebo dcerou, kteří respektují rodičovská přání…. Patřím tedy do rodiny Boží…. To je dar i výzva….