Farnost Skuteč, Předhradí

Kázání Otce Linharta:

11.neděle v mezidobí (B) – 16.6.2024

Farnostskutec - kategorie kázání Otce Linharta

Mk 4,26-34 -Ježíš řekl zástupu: "Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned (člověk) vezme srp, protože nastaly žně." Řekl také: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu." Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal (Boží) slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval.


Milí přátelé,

každý z nás má v sobě setbu, která může přinést dobré ovoce pro nás i pro druhé a k Boží oslavě… Každý!!! Nikdo není zkažený ze své podstaty…. V tom je důstojnost každého člověka.

Nedávno jsem na doporučení jedné sestry četl knihu Kuřák Bible. Pod tímto poněkud provokativním názvem se skrývá příběh z Německa o klukovi, který měl velmi nešťastný začátek. Matka ho nechtěla a hrubě ho zanedbávala, otec ho nezvládal, a tak malý Willy střídal jedno nápravné zařízení za druhým. Ovšem místo nápravy se mladík utvrzoval v tom, že je sám, že nemá nikoho, kdo za ním stojí a dochází k názoru, že si vše musí vybojovat sám za sebe a jde za svým štěstím i přes mrtvoly. Nakonec žije jako štvanec, veřejně známý jako násilník a zločinec. Jeho zoufalý otec se ho tak bojí, že pro něj nakonec žádá trest smrti. Willi se dostane do vězení na 25 let. Tam si nechá udělat 148 kérek – tetování mu má připomínat přesně tolik spáchaných zločinů, kterých se dopustil. S Biblí se setkává tak, že na samotce ve vězení to byla jediná věc k dispozici. Dlouhý čas si z této knihy vytrhával listy, přečetl je a pak použil  na balení cigaret… Vzali byste si někoho takového do bytu nebo s ním začali spolupracovat? Vidíte a tento dodneška žijící sedmdesátník se doslova po letech prokouřil k víře v Ježíše Krista a z frustrovaného zločince se postupně stal někdo, kdo si nebál přiznat vinu a stal se schopným milovat. Dokonce mnoho času věnoval tomu, že postupně navštěvoval lidí, kterým ublížil a omluvil se jim a poprosil o odpuštění… Nikdo není bez naděje...nikdo… každý může nakonec přinést dobrou úrodu…..

Jak je napsáno v úvodu knihy – Člověk není nikdy tak krásný, jako když prosí o odpuštění nebo sám odpouští.../Jean Paul /   Bůh umí i tam, kde se zdá, že je úhor a půda mrtvá vzejít dobré setbě… Tedy nad nikým a nad ničím nelámejme hůl… stále je naděje…

Takže, když může mít nakonec dobrý konec i zločinec, tak proč ne my? Chce to to trpělivost… a setba roste sama, bez naší zásluhy… my jen k tomu otevíráme podmínky a možnosti….Semena mohou vzklíčit kdekoliv a u kohokoliv… tedy i na nečekaném místě….

Někdy je semeno malé, ale vyroste z něj velká úroda. Někdy jsou to naše myšlenky, poznámky, zdánlivě malé, mohou silně ovlivnit okolní svět… Buďme pokorní, nejsme střed světa, ale také buďme zodpovědní…, nic nepodceňujme a nepropásněme příležitost k dobru… Kdo ví, co by se stalo, kdybychom se do něčeho nepustili, něco neřekli a neudělali….. Někdy jedno slovo, pohled, gesto… mohou změnit celý život.

My jsme jako církevní společenství malí – poněkud v dnešním světě rozptýlení – tvoříme malé skupinky, cítíme se ohroženi…. Že nás okolní svět pohltí – ale naopak – můžeme být kvasem….„Neboj se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království“ (Lk 12,32).

 

Naším úkolem je rozsévat Boží slovo a úroda je na Pánu. Rozsévat s  láskou…..a je to zázrak se dívat, jak to všechno kolem roste….a tak je to i v církvi, malí, velcí, krásní a zajímaví, staří a mladí, každá je jiný – jsme společná setba….

Je zde velké tajemství – jak vše nechává Pán růst a dozrávat a jak se vše doplňuje a spolupracuje, nic není náhoda….Vše je dar. Přitom, jak říká jeden komentátor: Semena rostou v příhodných podmínkách. Potřebují světlo, teplo a energii. Boží království roste pomalu a potřebuje trpělivost a víru. Svět je ničen destruktivními semeny chamtivosti a útisku. Ale hluboko dole najdeme také klíčící semena spravedlnosti, pokoje a smíření. Kéž jim pomáháme růst…A co se týče symbolické setby, týká se i světla….

 

Obrácený Willi nakonec říká: „Nesmíme si stěžovat, že svět je tak temný. My sami jsme zodpovědní za to, abychom do něj vnesli více světla…“Vy jste světlo světla“ – to není výzva, ale popis skutečnosti. My jsme světlo světla a záleží na nás, jestli svítíme. Pokud ne, zůstává svět temným místem. Teprve když skrze nás, skrze naši lásku k lidem a ochotu odpouštět vyzařuje Boží láska, může se místo, na kterém se právě nacházíme, zaplnit světlem. Bohu díky, to nemusíme dělat z vlastních sil – koná to Bůh, jen je třeba do něj vložit svou důvěru….