Lk 12,13-21 - Někdo ze zástupu požádal Ježíše: "Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!" Odpověděl mu: "Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?" Potom jim řekl: "Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má." Pověděl jim toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na poli hojně urodilo. Uvažoval tedy sám pro sebe: `Co udělám? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Tohle udělám,' řekl si, `strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!' Bůh mu však řekl: `Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši a čí bude to, co jsi nashromáždil?' Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem."
Milí přátelé,
Celkově v tomto příběhu jde o lpění. Není přece ostuda být bohatý, když je to poctivým způsobem…. Ostudou je být závislým – protože nejen drogy, alkohol nebo sociální sítě člověka zotročují, je to i sláva moc a peníze – majetek… Takže když Ježíš káže o duchovních věcech, tak k němu přijde někdo, aby řešil jeho spory o dědictví, proto taky vypráví příběh o tom sedlákovi, který měl pocit, že má vystaráno. Je to příznačné i v příběhu o boháči a Lazarovi, který myslel si může jen užívat a nevšímat si okolí nebo jiný – bohatý mládenec, který nemohl následovat Krista pro množství majetku…
Samotné peníze jistě nejsou špatné, ale mohou být překážkou, jako i pomocí. Moudrý boháč umí pomoci chudým a taky své děti vychovává v úctě k obyčejné práci – viz Baťa a jeho přístup k synovi, který musel začít v jeho firmě jako obyčejný dělník a projít si všemi provozy, než dostal nějakou zodpovědnost….
Nedávno mne napadlo, že se tak trochu podobám tomu bláznovi z evangelia, který si zajistil bohatou úrodu, až si myslel, že má nadlouho vystaráno…
Uvědomil jsem si to v souvislosti třeba s úrodou ovoce nebo zeleniny, když jsem něco sklidil a zpracoval nebo rozdal – tak a teď mám vystaráno… taky jsem si to spojil se situací, kdy jsem si řekl: tak, skutečský i předhradský kostel je v interiéru opravený, Lažany a snad i Štěpánov budou taky, varhany v Předhradí letos a ve Skutči snad příští rok – tak ještě tu fasádu na faře a bude vystaráno…. No jo, ale co věž na skutečském i předhradském kostela a co dolní kostel… ono je to pořád dokola a nikdy nebudeme definitivně hotoví…. Jak říkal sv. Jan Bosco – odpočineme si až ve nebi….
Nicméně člověk si říká – co je vlastně tak špatného na tom, že ten farmář, když měl dobrou úrodu, tak si moudře zvětšil stodolu a uložil tam úrodu s pocitem dobře vykonané práce a proč jako ne??? To je snad dobré, ne? Co pak to nedělali i v Egyptě na radu Josefovu…?
Problém je asi v tom, že my chceme mít vše pod kontrolou… a nenecháme nic na Boží Prozřetelnosti a pak, že si myslíme, já si to zajistil a nic mne nemůže ohrozit… opravdu? Copak jsem Bůh? A v neposlední řadě – ta slova – jez a pij… fajn, užívej si plodů své práce, ale nenapadlo tě, že ti Bůh nadělil víc s tím, že kolem tebe je dost těch, co to štěstí neměli a ty bys jim mohl pomoci?
A ohledně zajištěnosti – víte jsou lidé, kteří mají rádi dovolenou all inclusive a nic proti tomu – nic neřešit, vše pod kontrolou… a někdo zase rád improvizuje a může tak zažít Boží zázraky…. Což o to, plánujme, ale nebojme se občas jít do tmy… jako světci, kteří nevěděli, z čeho zaplatí účty za stavbu kostela nebo za jídlo v oratoři a Bůh se postaral…. Je to o naší poctivosti a pečlivosti, ale i o odevzdání se do rukou Božích. O skutečnou svobodu… dělám co mohu a zároveň vím, že jsem v Božím náručí.
A pak jde i o priority – hledejte Boží království a ostatní vám bude přidáno….
Na co sázím svůj život, čeho víc lituju? Toho, že jsem přišel o peníze nebo o to, že jsem ztratil milost posvěcující? Čeho si víc považuji? Toho, že děti udělaly velkou kariéru nebo že si uchovaly živý vztah s Bohem? Na čem opravdu lpím? Po čem toužím?
Asi tuším, že jde o to, co je trvalé…
Vždyť co nám zbude, až půjdeme z tohoto světa? Dobro, které jsme rozdali, pravda, ve které jsme žili a vedli k ní druhé, svoboda, kterou jsme respektovali a vztahy k lidem – naše přátelství, láska jako i opravdový vztah s Bohem…. To je bezpečný most k věčnosti….