Není nic bláznivějšího než zkoušet chodit po vodě. Ministranti z Litomyšle si z toho dělají legraci a točí videa o svých pokusech chodit po vodě, jež zpravidla končí prozaicky tím, že hezky důstojně oblečený ministrant zajede pod hladinu. A přece to jde! Přece křesťan může chodit po vodě! Dnešní evangelium je nacpané úžasnými symboly. Vytáhněme si je z textu a zkusme se zamyslet nad tím, jak hovoří o našem životě a o církvi.

1. Ježíš poručil učedníkům, aby přejeli na druhý břeh jezera. Z jedné pevniny na druhou. Co to znamená? Břeh je jistota, pevná půda pod nohama. Jezero, jemuž vládne nezkrotný vodní živel, je naopak symbolem nejistoty a nebezpečí. Moře a mořeplavectví bylo vždy Židům cizí. V Bibli je moře obvykle symbolem pekla, chaosu, jeho hlubina sídlem démonů. A Ježíš říká učedníkům: opusťte bezpečnou pevninu a přeplavte se na druhý břeh – tedy přes nejhlubší dno. Riskujte. Opusťte jistoty, které máte na tomto břehu, abyste mohli dosáhnout břehu druhého. Zde už můžeme zahlédnout výzvu Velkého pátku. Odvaha opustit břeh tohoto života, abychom mohli dosáhnout jiné pevniny: jistoty Božího království. Touto cestou projde nejprve Ježíš a pak zve církev, aby cestou kříže šla za ním.

2. Nyní však Ježíš učedníky opouští. Vystoupí na horu – blíž k nebi, k Otci. Posílá církev do nejistoty moře a noci a odchází k Otci. Co nám to může připomínat? Velikonoční nanebevstoupení. Ježíš se viditelně odděluje od církve a vrací se nahoru k Otci, aby se modlil, aby byl s ním. Vždyť to je jeho vlastní podstata! A co se nestane? Církev se samozřejmě na nejnebezpečnějším místě, uprostřed jezera, dostane do krize. Vlny jí zmítají, vítr se opírá proti ní.

3. Ježíš, ačkoli učedníky opustil a vystoupil k Otci, církev neopouští. Náhle a naprosto nepochopitelně jí je nablízku. Přijde za učedníky po rozbouřeném moři. Učedníci si to samozřejmě nedokážou vysvětlit jinak než negativně, myslí, že spatřili přízrak, protože vidí všechno černě, neboť jsou ze všech okolností deprimovaní – že je Ježíš opustil, že je nechal plout přes celé moře samotné, že přišly problémy v podobně protivětru. Musí jejich mysl probudit, vytrhnout z negativního kruhu pesimismu, proto říká: „Vzmužte se! Nebojte se, to jsem já!“

4. Pak drama z roviny Ježíš – církev přechází na osobní rovinu Ježíš – křesťan. Petr odpověděl: „Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.“ Jestli všechny ty divné nebo hrozné věci, které se mi dějí, jsou v Božím plánu, tak mi dej udělat nemožné, dej mi to zvládnout! Dej mi chodit po vlnách mého života!

Není nic bláznivějšího, než vykročit na vodu. Avšak víra v Krista znamená chodit po vodě, zkusit to, co je přirozeně nemožné: slíbit celibát nebo manželství na celý život, přijmout nemoc, utrpení a smrt. Stoupnout si na vodu. Ovšem jen a pouze na Ježíšovo slovo. Jen na Ježíšovo slovo se křesťan může pokusit o nemožné. A jen s pohledem upřeným na Krista lze cestu přes vodu dokončit. Když se obrátíme, když vstoupíme do Boží výzvy žít jinak než svět, když všechno riskujeme a vsadíme jen na Krista, přijdou krize. Petr vykročil, ale pak zpozoroval silný vítr a dostal strach. Jen si to zkusme představit: opřel se do něj vítr, on se jen podíval, odkud vítr vane, či pod nohy, zda to ustojí, a uhnul pohledem od Ježíše. V tu ránu se začne topit. I my, jakmile se zahledíme do svých problémů a přestaneme hledět přímo na Krista, začneme se topit sami v sobě. V takové chvíli je dobré začít včas křičet: „Pane, zachraň mě!“ A Ježíš hned vztáhne ruku a zachytí nás, protože tam je.

Ježíš zve k výzvám, které v sobě skýtají mnoho krizí. A v dnešním evangeliu nám chtěl ukázat, že každá krize nás toho mnoho naučí o nás a o něm, a také, že ji vždy v pravý čas ukončí. „Vstoupili na loď a vítr přestal.“

I změna faráře pro farní společenství může být přeplouváním Galilejského jezera. Co si budeme povídat. Je to krize plná nejistot. Jestli jste smutní, že jste přišli o Jana Linharta, tak jsem na vaší straně. Mě by taky naštvalo, kdyby mi vzali takového kněze. Snad ve svém novém faráři najdete dostatečnou kompenzaci. Tak se za něj modlete, neboť si zasloužíte svatého kněze.