Mk 8,27-35 - Ježíš vyšel se svými učedníky do vesnic u Césareje Filipovy. Cestou se ptal svých učedníků: „Za koho mě lidé pokládají?“ Řekli mu: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za jednoho z proroků.“ Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš!“ Tu je přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali. Potom je začal poučovat, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit, ale po třech dnech že vstane z mrtvých. A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat. On se však obrátil, pohleděl na učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské.“ Ježíš si zavolal lidi i své učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho.“
Milí přátelé!
Starší lidé si někdy stěžují: Co nemám slyšet tak slyším a co mám slyšet, tak nerozumím… někdy si i rodiče stěžují na své děti, které jakoby neslyší, když mají vynést koš nebo otřít nádobí, ale kdyby řekli slovo zmrzlina nebo jdeme na výlet, okamžitě zavětří a slyší perfektně….. nebylo to tak podobné u apoštolů?
Když šlo o Ježíše, který byl oslavován jako prorok, učitel a Pán, divotvůrce a syn člověka, tak pro prvního z nich není problém Ježíše prohlásit oficiálně za Mesiáše, na kterého Izraelité čekali stovky let…, ale když začne mluvit o utrpení, které ho má skutečně postihnout, buď se jeho žáci baví o něčem úplně jiném, třeba, o tom, kdo je z nich největší anebo si Petr se zvýšeným sebevědomím vezme Krista stranou a začne mu domlouvat jako někomu, kdo potřebuje zklidnit a uvést do reality…., která je pro něho představitelná … Ovšem Ježíšova potupa a smrt jsou pro něho jako z jiného vesmíru.
Opravdu to muselo být velmi silné, když Ježíš reaguje tak silně a tvrdě a nazve Petra satanem… Přitom byl před chvílí onou symbolickou skálou, na které Pán vybuduje svou církev a pak…? – se mu stává zdrojem pokušení… To jsou paradoxy! Ano, toho všeho jsme my lidé schopni….
A pak Ježíš mluví o kříži… jeden autor píše, že jsou dva kříže – satanův a Kristův. Ten první se zdá být lehký, ale časem strašně ztěžkne a bere veškerou sílu a radost i pokoj a naopak, ze začátku Ježíšův kříž se zdá být tak strašně těžký, ale když s ním začneme kráčet, tak zjistíme, že život v něm dostává povzbuzení a pokoj…. Prostě tu zkoušku prožívám s vědomím, že Pán je se mnou, že mi dá sílu, že to vše má smysl.
Jinak kříž opravdu není prvoplánová oslava utrpení, to by byl nesmysl… Je to oslava odvahy, a přátelství a lásky, které jsou motivem, abychom kříž nesli až do konce… Kdo opravdu miluje, pak to pochopí….je zajímavé, že když vzpomínám na své cestování, rád vzpomínám na různé kritické situace a těžkosti – tehdy mi bylo úzko, ale teď v odstupu vidím, jak jsem byl v rukou Božích a že jsme to prožívali s ostatními jako přátelé a byli jsme si navzájem oporou….
A možná bychom mohli přemýšlet nad tím, když Ježíš se ptá Petra, za koho ho apoštolové pokládají, Petr ho označí za spasitele, a to opravdu je…. A je jím opravdu i pro mne? Jak bych odpověděl já?
Jak se vůbec díval Ježíš na apoštoly? Ano, někdy ho rozčílili, když se emotivně ptá, jak dlouho bude muset snášet toto nevěřící pokolení, jelikož nebyli schopni pomoci postiženému, ale zároveň je nazval přáteli, protože jim dal poznat Otce i své učení…. Dal jim moc a sílu o něm svědčit, dal jim tedy také obrovskou důvěru… a odpovědnost….
A ještě jedna věc: co myslíte, za koho pokládá nás, mne? My jsme hříšníci, to se taky nespleteme, a on to jistě ví…. A přece pevně věřím, že každému – opravdu KAŽDÉMU Ježíš říká neustále: jsi ten, koho mám nekonečně rád, pro tebe jsem dal život a udělám vše proto, abys v něm mohl být… Co pro to udělám já?
Je fakt, že někdy Boží plány se mnou jsou skutečně dost náročně, až se někdy tají dech a my se nestačíme divit, co to po nás Pán chce…Chce to čas a ten Bůh má, abychom dokázali říci – ano, abychom začali něco taky dělat a najít v tom radost a cíl….