Milí přátelé

v evangeliu u Ježíše se blížilo jeho utrpení a  smrt, na které učedníky opakovaně připravoval, ale oni nechápali, nepřijímali… Teď přišla situace, kdy jim naznačí, že to utrpení se bude týkat i jich… On šel jako první se svým křížem, proto, když nás takový kříž v našem životě postihne, je třeba ho přijmout a Ježíše následovat.

Ježíš nám naše kříže neodebírá, jako jeho Otec neodebral v Getsemanech jeho kalich…. Ale dal sílu a dá všemu význam a smysl…. Tehdy, když těžkosti proměním v láskyplnou oběť…

Nemohu nevzpomenout maminku – jak jsem ji znal jako dítě… neuvěřitelná trpělivost s naším zlobením, když něco dostala, zase to rozdala mezi nás děti, na ni mnohdy zbyly suché kůrky od chleba, když šla na pole – dávala druhým a na sebe nemyslela… obětovala se pro nás děti a rodinu z lásky… Bůh ji v tom dal motiv i sílu….

Ten text se dnes vztahuje taky na svatého Václava – ten měl skvělou vychovatelku v babičce Ludmile, která bděla nad jeho vzděláním – jako kníže ho potřeboval, ale také nad jeho zbožností… Ona  nakonec odchází, aby nebyla předmětem politických i rodinných sporů a umírá mučednickou smrtí…obětuje se…

Něco podobného čeká i svatého Václava – nebojí se obětovat – viz legenda o odbojném kouřimském vládci Radslavovi a nakonec s odpuštěním umírá u dveří kostela…. A jeho smrt nepřinesla v budoucích letech myšlenku na pomstu, ale na smíření – sám Boleslav se nakonec postaral o posmrtnou úctu svého bratra.

Když Ježíš umírá, taky nesvolává Boží hněv na své vrahy, ale modlí se za ně, vždyť nevědí, koho ve skutečnosti zabíjejí… Ani jeho následníci nevolají po pomstě, ale po obrácení….

V tom je síla křesťanství – ne zmar. A – třebas lidsky pochopitelná spravedlivá odplata – ale šance ke změně, k obrácení…. Vykřesat z dopuštěného zla dobro – to je skutečné vítězství…..

Kéž toto je odkaz i pro dnešek. Vím, o tomto mluvit někde na ukrajinské frontě nebo v Izraeli, kde zoufale čekají na návrat rukojmích, či v Gaze, kde touží po konci války nebo jinde ve světě, kde je spousta utrpení, křivd a nespravedlnosti – a jim vyprávět o odpuštění a novém začátku ve vztazích, to vypadá spíš jako provokace, než útěcha.

A přesto to tak je. Jistě – nerezignujme na lidskou spravedlnost. Zlu a lži se nesmí ustupovat a proti nim bojovat.  

Zároveň když jde o člověka – jakéhokoliv člověka – tak jako Ježíš, jako Štěpán, jako Václav s Ludmilou, kteří umírají s odpuštěním, s šancí pro jejich protivníky, ani my nikdy nezapomeňme na to, že Bůh miluje každého… A o co víc je mu někdo vzdálený svým životem a názory, o to více potřebuje naši modlitbu, odpuštění, pomoc.

Vždyť jak je to v Božím slově?  Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Řím 5,8. On nečekal se svou láskou a obětí  a šancí pro nás, až se staneme dobrými – to by se bohužel načekal….

Jde s nabídkou i s rizikem, že ji nepřijmeme – a přece do toho šel… Stáli jsme mu za to…

Prosím – ani my se nenechme zlomit duchem tohoto světa a jděme cestou Krista, který je láskou bezpodmínečnou….