Jon 3,1-5.10 - Hospodin oslovil Jonáše: "Vstaň, jdi do velikého města Ninive a měj tam kázání, které ti ukládám." Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno!" Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se do žínic, velcí i malí. Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil. Mk 1,14-20 - Když byl Jan (Křtitel) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!" Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí!" Ihned nechali sítě a následovali ho. Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním.
Milí přátelé,
snad právě dnes – v Den Božího slova – máme text o Jonášovi, který slyší Boží slovo, ale neposlouchá… Jaký rozdíl vůči Samuelovi nebo Marii, o kterých jsme mohli přemítat minulou neděli…..slovo se stalo skrze Marii tělem a přebývalo mezi námi a v Samuelovi Bůh pro jeho poslušnost konal velké věci, když duchovně vedl celý národ….pokud se vést dal….
A Jonáš?…utíká, nechce poslechnout… Má varovat lidi před pohromou, která jim hrozí, pokud nezmění své chování….Ale zrovna do Ninive? Nemá rád pohany v Ninive, ať klidně zahynou, co mu je po nich? Vždyť když se nakonec po jeho kázání město obrátí a je zachráněno, tak se zlobí, že je za hlupáka, který ohlašuje pohromu a ono nic…. Řeší sebe a svou pověst, místo toho, aby se radoval, že tisíce lidí je zachráněno….
Víte, trochu mi to připomíná reakce některých lidí i dnes mezi námi, kteří se rozčilují nad tímto zkaženým světem, který potřebuje potrestat a jaksi skromně zapomínají, že možná i oni i my i já /!/ jsme povoláni být takovými „jonáši“, kteří svým životem především, provokují okolní svět, aby začal hledat Boha a našel v něm záchranu… tedy, že začneme odsuzovat, ptejme se, co dělám pro změnu tohoto světa?
Snad ještě jedna poznámka k tomu, abychom lépe pochopili nechuť Jonáše k asyrskému městu Ninive. V té době bylo dobře Izraelitům známo, jací jejích severní sousedé jsou. Byli tvrdí, až neuvěřitelně krutí a mnohokrát zaútočili i na Svatou zemi… Prostě byli to pro ně nepřátelé. A je má jít varovat? Zkuste si představit, poslat dnes nějakého Žida do palestinské Gazy, aby je varoval před pohromou, nebo Ukrajince, aby šel do Moskvy místní obyvatele vyzvat k pokání….
Skoro se zdá nemožná, až šílená /!/ ona Jonášova mise. Bude ho – Žida – někdo poslouchat? Nevysmějí se mu? Nevyhodí ho? Nezabijí ho? Jakkoliv lidsky je to bláznivé, Jonáš po své útěku nakonec Boha poslechne a je svědkem zázraku…ne v tom, že pohroma nepřišla, ale v tom, že se jeho posluchači opravdu změnili, činili pokání od krále až po otroky…
To je totiž plod toho, když se s pokorou necháme vést Bohem, když ho poslechneme… Ostatně v 16.kapitole Skutků apoštolských je zajímavý detail….: Píše se zde asi toto: Duch svatý /Pavlovi/ zabránil zvěstovat Slovo v provincii Asii a když se pokoušeli dostat do Bithynie, Duch Ježíšův mu to nedovolil... Tedy jinými slovy, Pán, hatí Pavlovy plány… proč?… Pavel má pak sen, kde ho někdo z Makedonie – tedy z Evropy – prosí, aby přišel k nim a on v tom vidí jasný Boží impuls, který hned poslechne a jde tam… To je ono! Proto byl Pavel tak úspěšný… protože se nechal vést Bohem… proto se denně modlíme ne „buď vůle má, ale buď vůle tvá…“ Kéž i my dokážeme v situaci, kdy nám Bůh něco „překazí“, abychom důvěřovali, že on ví proč a vyplatí se přijmout jeho plán…
Nicméně celý Jonášův příběh není jen o změně života jednoho velkého města, ale je to i o konverzi jednoho vcelku spravedlivého a zbožného člověka jménem Jonáš. Skoro se mi chce i říci, že i v této době není tak důležité, aby se hned okolní svět polepšil, ale abychom se obrátili my kněží, my křesťané, naše církev… Hleďte, jak se milují… říkávali na počátku ostatní lidé o křesťanech… Co asi říkají o nás dnes?
Vraťme se ale k Jonášovi. On se mění postupně… Při své útěku a bouři na moři nejdříve nedělá nic, pak přizná, že on je příčinou pohromy, nabídne se jako smírná oběť a když se v příběhu ocitne ve velké rybě, začne se modlit – opravdu vroucně…. Po své záchraně už neváhá a splní svůj úkol…, aby i potom pochopil, že Hospodin je Bůh lásky a odpuštění. A to on nabízí opravdu všem – i nepřátelům. Jonáš tak dostal šanci nového pohledu na své dosavadní nepřátele – začne je vidět jako milované Boží děti… To je snad ještě větší zázrak, než jejich samotné obrácení…
A tak važme si Božího slova, které nás u Jonáše i v evangeliu nabádá, abychom se obrátili a věřili evangeliu. Važme si i všech „proroků jonášů“ – kteří nám občas přijdou říci třeba i nepříjemnou pravdu… Mějme odvahu s láskou nastavovat zrcadlo druhým i my…. A napodobujme Boží lásku, která nedělá výjimky a zahrnuje do ní každého…