Lk 1,1-4;4-14-21 - Už mnoho (lidí) se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Teofile, uspořádaně vypíšu, aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen. Když se Ježíš vrátil v síle Ducha do Galileje, pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagogách a všichni ho velmi chválili. (Ježíš) přišel do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagogy. Povstal, aby předčítal (z Písma). Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo: `Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně.' Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagoze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit: "Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."
Milí přátelé,
už před měsíce náš papež zahájil svatý jubilejní rok. Hlubší vysvětlení máte podrobněji připomenuto na nástěnce – nicméně: každých 25 let jsou katolíci zváni na pouť do Říma i na jiná poutní místa v jednotlivých zemích – u nás je nejblíže např. Luže. Jak je psáno ve vysvětlení – doslova: Svatý rok je časem milosti, obrácení, odpuštění hříchů a bratrského společenství.
Jinak tradice jubilejních roků vychází z inspirace židovskou tradicí, podle níž se každých 50 let vyhlašoval Svatý rok. Během něho se neobdělávala pole, vracela se zabavená půda, propouštěli se otroci. Samotný výraz „jubileum“ se odvozuje z výrazu „yobel“ – od trubky z beraního rohu, která začátek Svatého roku ohlašovala.
Podle Zákona Izraele spočívala spravedlnost především v ochraně slabých. „Vyhlásíte za svatý každý padesátý rok a vyhlásíte v zemi svobodu pro každého jejího obyvatele. Bude to pro vás milostivé léto …, každý se vrátí ke svému majetku, každý se vrátí do své rodiny … nebudete sít a nebudete sklízet plodiny země“ (Lv 25,8-12). Je to jakýsi sabatický-odpočinkový rok….
A na to se odvolává Ježíš ve své řeči, když přichází do Nazareta mezi své. Ovšem on židovskou – a jistě úctyhodnou – tradici povýšil na duchovní úroveň – potěšit zarmoucené, ztrápené, utištěné vnitřními bolestmi a problémy… to je přesně to, pro co přišel, ne pro nějaké vnější osvobození skrze reformy a revoluci… ale obnovu srdce, nitra… to je vždy nejdůležitější……
Ještě několik detailů k té scéně v Nazaretě– Ježíš si sedl jako učitel a dal jednoduché vysvětlení – dnes se stalo to, co je u Izajáše předpovězeno…Říká se přitom – prorok ve své vlasti není vítán… A proč ne?! My se stydíme o Bohu mluvit doma, bylo to i u nás doma – hodně se to změnilo, když jsem nastoupil na teologii – ale dříve u nás byla víra tak trochu plachá a vůbec naše vztahy a i projevy byly takové bez větších emocí – pláč nebo objetí to u nás moc nebylo…Takže i víra se nějak žila a modlitba byla spíše soukromě – až na výjimky, osobní rozhovory taky spíše výjimečně – jakkoliv bylo i dost radosti a smíchu a pohody… nicméně pokud je to u vás podobně, nebojte se být domácími proroky… Nejde o to kázat, ale mluvit, ptát se, zvát občas k modlitbě, povídání o Bohu co p.farář řekl třeba dobře a co bylo divné a nesrozumitelné a pak ho klidně bombardujte otázkami na vysvětlení…. Od toho ho tu máte….:-)
S tím souvisí ono čtení Božího slova – prosím nespokojme se s tím, co slyšíme při mši svaté… Je jistě krásné a povzbuzující, ale je to jako mozaika, kde si každou neděli dáte 3 – 4 kamínky, ale na vytvoření celkového obrazu to moc nestačí…. Je to slovo Boha… Jak pozorně bychom četli návod na nalezení zlatého pokladu… A zde je poklad ještě větší… A že něčemu nerozumíme? Nevadí – to je jako když máme pár kamínků, které nám do celku zatím nesedí, chce to čas….
Ježíš mluvil především pro chudé – zmínka jasně nejen lukášovská, ale kristovská – dává jim dobrou zvěst … Jakou? Dává jim šanci nejen na cestu ven z chudoby. Ale jak jsem říkal z chudoby vnitřní… Prostě je tu někdo, kdo jim ukazuje: nejste bezcenní, zbyteční, nebo dokonce navíc, máte svou hodnotu, nezastupitelnou… proto jste stvořeni, kdybyste tu nebyli, něco by chybělo k dokonalosti celého stvoření a tohoto světa – nikdo není nahraditelný….
A nakonec – dnes je to milostivé léto – teď a tady…Není to příslib až někdy, aby ho někdo nebral za slovo, není to politický pamflet, který nikdo nemůže brát vážně, ono se to už děje teď a tady a u nás….