Farnost Skuteč, Předhradí

Kázání Otce Linharta:

3.neděle velikonoční (B) – 14.4.2024

Farnostskutec - kategorie kázání Otce Linharta

Lk 24,35-48 - Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“ Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“ A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a (jen) se divili. Proto se jich zeptal: „Máte tady něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl. Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky.“

Milí přátelé,

Ježíš je hmatatelný a dotknutelný pro své učedníky a skrze ně i pro nás. Oni potřebují potvrzení, proto je Ježíš s nimi i nají se mezi nimi, mohou s ním mluvit, dotýkat se ho, slyšet ho…..

Jak říká Lukáš v evangeliu – otevřel jim mysl, aby pochopili Písmo – rozumět, to znamená chápat v souvislostech. Jako se to později snažil popsat evangelista Matouš – často popisoval Ježíše jako toho, který přišel naplnit zákon, že všechny starozákonní předpovědi a proroctví se naplnila v něm.… Ano, je k tomu potřeba jak úsilí, hledání, četba, meditace, ale taky pokora a Boží pomoc, pomoc Ducha svatého….

Na konci dnešního úryvku Ježíš žáky povolává k tomu, aby hlásali odpuštění hříchů… Je to zvláštní, že zde Ježíš mluví o hlásání pokání a odpuštění hříchů – nejde mu jen o radostnou zvěst – evangelium, ale i pokání….

To je vlastně poselství zvláště pro tuto dobu. Zdá se mi, že pojem hřích se nám zúžil na sexualitu a v ostatním jakoby nic… V reklamách i od různých psychologů jsme masírovaní názory o tom, že je třeba prosadit sebe sama – a tak se neřeší sobectví, závist nebo lenost, ale spíše sebeprosazení, neřeší se tak  disciplína a sebeovládání, jako spíše užívání si a vytváření pohody. Poznal jsem i několik konvertitů, kteří měli obrovská problém uvědomit si, přiznat sami sobě, že mají hřích – nejde přitom o to, za každou cenu se máme v sobě nimrat, ale o to, abychom byli pravdivými….

Jak je osvobozující si přiznat, že něco neumím, že jsem na něco levý v praktickém životě, tak vlastně osvobozující je i u marnotratného syna i u nás osobně – uvědomit si, že chybuji i duchovně v nelásce k sobě, Bohu i lidem,…, že potřebuji pokání, změnu ve svém životě. Všichni to potřebujeme… I když zrovna nevraždíme a neloupíme nebo nepomlouváme. Kolik je v nás někdy nechuti, lhostejnosti, kolik opomenutí, nelásky – kdy jsem naposled se zajímal o lidi kolem mne a přemýšlel, abych jak bych jim mohl pomoci – třeba ve  farnosti, v okolí…. třeba i jen skrytě, uvnitř?Kolik lenosti, laxnosti, povrchnosti nebo polovičatosti… a právě do toho vstupuje živý Ježíš, který nabízí osvobození…. To je poselství Velikonoc…

A nejde jen o osvobození od našich hříchu, jde o pochopení smyslu všeho bolestného a těžkého v našem životě, jde o radost, kterou Bůh nabízí v Božím království – po všech bojích s našimi hříchy i se zlem a bolestí ve světě… Sv. Terezie Veliká  měla říci tuto větu: Z nebe nám i ten nejžalostnější život bude připadat jako pouhá noc ve špatném hotelu…

A že to má smysl –  k tomu dodává spisovatel Lewis: Vzdejte se sebe sama a naleznete své skutečné já. Ztraťte svůj život a zachráníte jej, podrobujte smrti den co den své ambice a svá oblíbená přání a nakonec celé své tělo… Nenechávejte si nic pro sebe. Nic, čeho jsme se nevzdali nám nebude nikdy patřit. Nic ve vás, co nikdy nezemřelo, nikdy nepovstane z mrtvých….Starejte se jen o sebe a nakonec naleznete jen samotu a úpadek…, ale hledejte Krista a naleznete ho a k němu vám bude všecko přidáno…

Jde zde o svobodu od hříchu, ale i od jakéhokoliv lpění na pomíjivých věcech….Když toto přijmu, tak je to cesta ke svobodě, tak je to život podle evangelia, tedy podle radostné zvěsti….

Apoštolové mají svědčit o Kristu celému světu… Už si zakusili vědomí své hříšnosti – viz Petr – už si prožili bolest u Getseman a Kalvárie, ve zmrtvýchvstalém Kristu poznali smysl toho všeho a nyní je tedy čas vyjít z večeřadla, ze své komfortní zóny a jít mezi lidi… A oni tomu zasvětí celý život…. I my máme podobné povolání – nejdříve doma mezi svými…. Je to někdy tak těžké, ale stačí denně vzít vážně Krista a vytrvat, začínat denně znova… i jenom tato věrnost, toto úsilí může inspirovat další….