Milí přátelé,

máme ve světě různé vůdce… Bohužel do této pozice se hrne spousta psychopatů, jak trefně ve svých knihách popisuje psychiatr Radkin Honzák. Takovým lidem jde především o vlastní vliv, moc, slávu a postavení a bohužel v mnoha zemích světa je vidět důsledky jejich vedení…. A ony důsledky? Třeba v takovém Rusku je velká část lidí tak zmanipulovaných, že opravdu věří, že v Evropě jsou lidé chudí oproti nim, že na ně chtějí zaútočit, že tady působí fašismus atd.atd…, a že jejich jedinou záchranou je Putin…, Mimochodem klasickou metodou populistů, manipulátorů a psychopatů je v lidech vzbudit strach, obavy z nějakého nepřítele a pak nabídnout – já vás  zachráním…. V Rusku, které prakticky nikdy nezažilo delší čas skutečné demokracie, se toto daří…bohužel…

I u nás za socialismu to bylo podobné v 50.letech se vytvořila atmosféra strachu – teror komunistů se zaměřil proti těm, kdo chtěli žít svobodně a nezávisle a později – sám jsem to zažil – byl tu neustále živený strach před západním válečným imperialismem, který nás chce zničit. Zprávy ze Západu se hemžily stávkami, neštěstími a nespokojeností….zatímco u nás bylo vše úžasné a krásné – podle médií…. Pronikalo to všude. Pamatuji se, že moje téma maturitní písemky z češtiny v roce 1980- na které jsem měl psát úvahu – bylo: Mírová politika socialistických států….

Ale nevzpomínejme jen na to špatné. Dneska máme v evangeliu nabídku jiného vedení – pastýře, dobrého pastýře Ježíše Krista. Ježíš – ten nemanipuluje, ale nabízí, vyzývá, dává pomoc, ale taky zanechává svobodu… A tuto svobodu nám dává skrze vlastní oběť života….On dává život, abychom my mohli žít, on je totiž dobrý pastýř.

Tehdejší farizeové věřili, že jejich spásou je dodržování všech předpisů, a spásu jako by nepotřebovali. A Ježíš v protikladu k nim nestaví na pravidlech – /není proti nim /, ale nejsou tím nejdůležitějším….. Vše staví na svobodě – on se na Kalvárii neocitl jen  náhodou, nedopatřením, nebo že měl prostě smůlu. Bylo to jeho svobodné rozhodnutí z lásky k člověku….On není vládce, kterému jde o vlastní moc, ale je dobrý pastýř…

Ježíš nebyl jako námezdní dělník, ale jako otec, který pro nás pracuje z lásky, přátelství. Kéž i takto nezištně, s láskou a vděčností, že na tom můžeme mít podíl, sloužíme druhým i my…

Dá se toto chápat ještě radikálněji. Ježíš přichází člověka zachránit, osvobodit od zla hříchu a on nejen nabízí svou pomoc – on touží a jak píše papež Benedikt XVI., přímo žebrá po našem přijetí, aby nás mohl zachránit, jakoby přemlouvá tu zatoulanou ovečku – nech se zachránit nebo jako se otec modlí za marnotratného syna, aby našel sílu a odvahu se vrátit a začít znova a lépe.

Jak bych já reagoval jako posluchač na Ježíšova slova v jeho době? A jak reaguji teď, když u vím, co vše následovalo? Vím toho mnohem víc než jeho současníci, ale taky věřím víc? Věřím Kristu, že si nemusím svou spásu zasloužit, že on mne má prostě rád a bere mě takového, jaký jsem?

I my jsme pastýři – a to nejen kněží, ale Vy kmotři, rodiče, starší sourozenci, zkušenější spolupracovníci…. A nenechme se ve snaze pomáhat – odradit neúspěchem, když nás druzí odmítnou, chce to čas….. Je třeba uzdravovat svět Boží láskou a nezměrnou Boží trpělivostí…

Kdo jste se teď v posledních týdnech mohli podívat k skutečskému senior-centru – mohli jste vidět krásnou scénu pasoucích se oveček se spoustou jehňátek….Pozorovat jejich dojemnou bezmocnost a zároveň totální důvěru k jejich matkám ovečkám, které je pomalu uvádějí do samostatnosti…Je to obraz. Boha – dobrého pastýře, který i nás s trpělivostí vede ke svobodě… a naplnění života… Když půjdete kolem, můžete si to s vděčností připomenout.