Milí přátelé,

žít s Bohem, znamená být s Bohem – nemusí to být úplný aktivismus, ale přebývání s Bohem, jako hrozny vinné révy, které postupně bez nějakého „běhání“, vnějšího úsilí, dozrávají. Takže velké dílo může přijít jen ve spojení s ním, bez něj nemůžeme opravdu nic….

Co pro mne znamená, že jsem součástí Božího života? On si mne skrze křest, svátosti, zvl. eucharistii,  přitáhl k sobě do svého soukromí, do své intimity…. Větev má přece ke kmeni tak blízko a sdílí s ním jeden život, je na něm závislá….

Jaké plody přináší můj život? Jsem opravdu plodný strom  nebo onen biblický neplodný fíkovník? Jsem svou snahou opravdu spojen s Boží vůlí, s tím, co ode mne čeká? Neženu se za chimérou, jdu za tím, co je skutečným naplněním života? Přináším druhým užitek, nacházím ve své činnosti pokoj, radost? To jsou znaky, že jdu dobře…., ovocem je dobré svědectví…..

Když na jaře kvetou meruňky, vždy trnu, jestli je nespálí mráz… Co je tím mrazem pro mé květy a budoucí plody? Jistě hřích, svévole, lhostejnost, laxnost vůči Božím věcem… nebo nevytrvalost – k plodům je třeba dozrávat dlouhé měsíce…. U nás osobně to chce i dlouhé roky… Vydržet…., netrhat nezralé plody, umět jít se svědectvím v pravý čas…..

Prořezávání stromu je vždy něco, co bolí – ale formuje. O. biskup Josef při pohřbu Mons. Josefa Sochy připomněl slova bývalého generálního vikáře, když už byl v nemocnici v poslední  fázi života – je to martyrium… je to jedno velké utrpení…. Bylo to jeho poslední pročišťování od Pána – ale to byla jeho cesta… k Pánu…. My sami to prořezávání známe  i z běžného života a tušíme, jak je to důležité. U nás někdy to prořezávání může spočívat v těžkostech nebo při nemoci. Jistě využívejme utišujících prostředků, ale neutíkejme z kříže…Sám nevím, co mne čeká…. Nicméně Bůh ví, čím si kdo má prosít – eutanázie rozhodně není řešení…. Nechme to na něm, na vinaři….

A zkuste si představit a někde se to bohužel děje, že rodič své dítě nijak neprostříhá, neusměrní, nedá mu hranice, limity, pravidla, není v tom důsledný a vychová neurotika, který neví, co se  smí a co ne, kde končí jeho hranice, kde začíná hranice druhého  nechápe, co je pravá svoboda… A jak působí Bůh? Bůh je  v Bibli jako rodič vyvoleného národa –  formoval své dítě národ Izrael – manou, křepelkami, vodou, ochranou – ale také se objevili hadi nebo Amalečané nebo trest za zlatého býčka… Bůh je milující, ale i formující.

Beze mne nemůžete nic…. Ale to jako znamená, že lidé nevěřící v Ježíše Krista dělají vše špatně a zbytečně? Ne, kdo není proti nám, je s námi… kdo žije – i když nevědomě – v hodnotách pravdy, lásky a dobra, nemůže být mimo. S tím souvisí i nauka o tzv. křtu touhy, který se může týkat právě takovýchto „anonymních křesťanů“, kteří žijí s Bohem aniž si to uvědomují…. Zároveň to, že jsme součástí stromu církve z nás ještě světce nedělá. Jsou větve, které plody přinášejí a jsou ty, které mají jen listí….Neplodný fíkovník varuje….- nestačí nedělat zlo, je třeba něco dělat pro dobro…

Ještě jedna zajímavost. Snad kromě kakaovníku nebo fíkovníku, kde jsem viděl plody přímo na kmeni, tak naprostá většina rostlin má plody na větvích. Duchovně vzato tedy, Ježíš je kmen a my jsme větvičkami. – Chce-li v tomto světě Kristus přinést plody dobra a spásy, dává je především skrze nás a ne bez nás – chce nás a potřebuje nás  bez nás mnohé plody nebudou – jaká důvěra, jaká zodpovědnost…

Zůstaňte ve mně a já ve vás…. To je podstatné, ne to, jak se zrovna cítím nebo jaké mám plody – ty třeba přijdou až někdy později, třeba i po mé smrti… Být s ním to je to, co tu kráčí…ostatní nám bude přidáno….