Farnost Skuteč, Předhradí

Kázání Otce Linharta:

6. neděle velikonoční (B) – 5.5.2024

Farnostskutec - kategorie kázání Otce Linharta

Jan 15,9-17 - Ježíš řekl svým učedníkům: „Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila. To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém. To vám přikazuji: Milujte se navzájem!“

Milí přátelé,

v evangeliu jde o lásku…. O nic víc a o nic míň…..

Přiznám se, že když jde o téma lásky, tak mám pocit, že už o tom nemůžu vůbec mluvit. Miliony stránek v tisících knihách, milion písniček a básní i promluv o lásce – co o ní říkat? Vždyť už snad všechno o ní bylo řečeno….Ale nedá se nic dělat, evangelium je jasné a my zkusme objevit přece jen trochu něco nového… jiný pohled….

Jistě tušíme, že kdo nevidí, nechápe, jak třeba fungují jednotlivé barvy, jak spolu ladí, jak jedna vychází z druhé a kdo není milován, tak taky podobně nechápe, co to je láska, jak působí, dokonce se dává  a obětuje se až do krajnosti, dává se bez podmínek… Naštěstí snad všichni jsme zakusili, že nás má někdo rád – rodiče, sourozenci, přátelé, farníci a hlavně Bůh – i pro mne i pro tebe – z lásky dal svůj život…tedy my víme, co je láska, my jsme v oboru lásky k bližnímu „profesionálové“ – jsme vyučeni od toho, kdo je Láska sama… A jak se to může projevit v praxi? Tím, že ho budeme napodobovat ve vztahu k druhým, včetně k těm, kteří nezištnou lásku neznají…

Říkáme často, mám tě rád a nebo budu tě mít rád, když… Opravdu musíme klást podmínky? Bůh je nedává….Velmi nemoudré je, když máma řekne dítěti, které zlobí – jsi zlobivý, už tě nemám ráda – to nikdy neříkejme! Dítě to bere doslovně!!! Mnohem lepší je naznačit –  trápíš mne, vadí mi to, nedělej to, zlobím se, protože tě mám ráda a chci, abych byl dobrý…, ale vždy mějme své děti i ostatní bližní rádi – jako otec marnotratného syna, jako Bůh otec má lásku vůči nám synům a dcerám….

To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás – je zajímavé, že Ježíš toto říká jako přikázání. To není rada, ale snažná výzva, jakoby výkřik milujícího Boha, aby lidé žili v lásce – bez ní to nejde – ať už navzájem nebo k Bohu.

Připomínám sv. Terezii od Dítěte Ježíše, která na konci života spolehla právě a jenom na lásku a milosrdenství Boží, ne na své zásluhy nebo hlubokou víru…na lásku….

 

A jak je bolestné a někdy až paradoxní je, jak jsme my lidé schopni se zříci lásky a nenávidět nebo nesnášet lidi kvůli jejich vlastnostem, kvůli majetku, postavení, kvůli nějaké možná skutečné nebo jen domnělé křivdě…. Jak málo děláme pro to, když nás někdo urazí, abychom se pokusili o smír, abychom se pokusili láskyplný vztah nějak obnovit…. Co uděláme pro to, abych opravil nefunkční auto nebo pračku, ale ty se dají pořídit nové – ovšem lásku nikdo a nic nenahradí!!!

A tak někdy se zamysleme nad tím – kolik nám zbývá času na tomto světě? Kolik let? A kolik z toho času promarníme uražeností, nevraživostí a neodpuštěním? Jaká škoda….

 

Ježíš říká – Milujte jako já…..On miluje tak, že se neuráží… My sice někdy říkáme, že hříchem urážíme Boha – to je jistě pravda, ale je to spojeno s takovým lidským chápáním, je to takový antropomorfismus – ve skutečnosti Bůh není nějaká urážlivá primadona, ….my ho vlastně urazit nemůžeme… protože kdo je on a kdo jsme my? Nicméně on ve své všemohoucnosti a lásce se k nám sklání, tak je nám nablízku, tak se stává dobrovolně jakoby zranitelným, ale jeho láska nikdy není nafrněná, malomyslná a nikdy to s námi nevzdá…

 

A že nám Ježíš rozkazuje milovat? Je jako matka nebo otec kteří se třesou o štěstí svého dítěte… takže on na to má právo a sám to dokázal svou obětí…..Na závěr připomenu myšlenku kardinála Tomáše Špidlíka:

 

Jednoho přísného asketu v ruském klášteře minulého století přistihli, že v době přísného postu připravil večeři příteli, který přišel z daleka. Odůvodnil to: „Láska je víc než půst.“ Ale může daňový úředník odpouštět poplatky těm, které má rád, a předpisovat je ostatním? To už by byla korupce, protože spravedlnost je výraz lásky ke všem. Co pak říci o přikázáních Božích? Jsou-li skutečně Boží, pak nemohou být ničím jiným než výrazem Boží lásky, a kdo je zachovává, zůstává v lásce Kristově, která zahrnuje všechny.

 

Takže když chceme milovat Boha, uděláme pro to nejvíc tehdy, když ho budeme poslouchat, protože jeho příkazy jsou zásady v lásce pro nás připravené, abychom byli jednou opravdu šťastni. Co můžeme chtít od lásky víc?