Mk 16,15-20 - (Když se Ježíš naposled zjevil jedenácti apoštolům,) řekl jim: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady (do ruky), a když vypijí něco smrtelně jedovatého, neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se.“ Tak k nim Pán Ježíš mluvil. Potom byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici. Učedníci pak vyšli a všude kázali. Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela.
Milí přátelé,
co by bylo, kdyby bylo? – Kdyby apoštolové neposlechli, my bychom nic o naší spáse nevěděli, kdyby Maria neřekla ano…, jak by Ježíš přišel? On by měl jistě jiný plán, jak nás zachránit, ale je krásné, že si nás do něj zve a vždy čeká, jestli řekneme ano….
A vlastně jaké zprávy hýbou světem? Katastrofy, průšvihy, ostudy, neštěstí… to zabírá, to se dobře prodává. To, že se otevřela nová škola nebo nemocnice, že někdo někomu pomohl, zastal se ho, že vymyslel nějakou skvělou věc, která lidem usnadní život, že někdo někomu odpustil, že se někdo obrátil, že někdo našel smysl života??? Nuda!!!!!
Ostatně my sami, když se dozvíme nějakou nečekanou zprávu, že někdo onemocněl nebo zemřel, že nějaký kněz je přesunut do jiné farnosti, že se někdo rozvádí nebo odchází z kněžství, máme neodolatelnou potřebu to říci dalším…. Přitom co to mění v mém životě, když o tom mluvím? Nic a přece mi to nedá, abych to sdílel…. Máme takové nutkání při zvěstování evangelia?…
Když Bůh povolával Abraháma a stejně tak, když v Betelu v noci snem o žebříku do nebe Bůh oslovi Jákoba, oběma říká úplně stejně, že skrze ně budou požehnána všechna pokolení země…. Stanou se požehnáním…. To je zvěst!!! – a tu máme ve svých rukou i my…. Uvěřili jsme v Krista, máme jakoby kód ke šťastnému životu a my bychom si ho měli nechat jen pro sebe?
Je zajímavé, že Ježíš, než se přestal zjevovat učedníkům, než odešel k Otci, tak on sám začal s misiemi jen v Izraeli a výjimečně působil mezi pohany v dnešním jižním Libanonu – a nyní, když se loučí, apoštolové mají mnohem větší úkol – jít do celého světa a hlásat evangelium. Toto pověření je možná vysvětlení jinak zvláštního textu:
Jan 14,12-14 – Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.
Ano, Oni také uzdravovali a přiváděli zesnulé k životu Boží mocí… Ale ohledně evangelizace – už za života apoštolů se zvěst o Kristu rozšířila od Španělska až po Indii… oni za to položili i svůj život a skutečně ohledně evangelizace udělali víc, než stihl sám Ježíš… A on to tak chtěl…
A jak my dnes? A my těžko budeme dělat větší zázraky než On, žádné neumíme sami ze sebe. A tak neumíme uzdravovat nemocné, křísit mrtvé, chodit po vodě nebo nasytit tisíce z pár kousků chleba a ryb. Jsme křehcí, ale to byli apoštolové taky. Jsme hříšní, a to byli taky…, nevíme jak na to a oni taky…. Není mezi námi velký rozdíl – snad v době a místě s Ježíšem…. A v jejich víře a obdarování Duchem sv. o Letnicích…
Ale přemýšlejme, kdy jsme s ním byli i my? Nebylo to třeba tak hmatatelné jako při setkání Tomáše se zmrtvýchvstalým Ježíšem, ale možná právě ve chvílích, kdy se nedařilo, byli jsme sami – jistě nebyl daleko… přece mu na nás záleží…
A je to radost když jeho lásku vnímám i skrze vás…., když vidím vaši ochotu – je sbírka na opravu fary a hned jeden z vás přišel a přinesl velký dar, nebo jedna z vás zorganizovala 10 žen a šly na brigádu na faru, jeden z vás nezištně věnoval spoustu času a úsilí potřebným opravám jiná z vás je ochotna dát svůj volný čas službě na faře, nebo se věnovat malým dětem, jindy se našel člověk ochotný pomáhat s návštěvami v domově důchodců – prostě vy už takto mezi sebou evangelizujete a to je spousta věcí, které jsem nezmínil nebo ani o nich nevím…. – děláte dobré prostředí, pomáháte druhým…. Díky Vám za to…