Farnost Skuteč, Předhradí

Kázání Otce Linharta:

3. postní neděle (B) – 3. 3. 2024 – Modlitba III – čas a místo:

Farnostskutec - kategorie kázání Otce Linharta

Jan 2,13-25- Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: `Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.' Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“ Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let - a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl. Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.

Milí přátelé,

sv. Jan popisuje podrobně vyhnání kupčíků z chrámu a  jeho kolega Matouš, který je o něco stručnější,  zároveň připomíná jednu důležitou větu, v níž příznačně Ježíš cituje proroka Izajáše: je psáno – můj dům bude zván domem modlitby, ale vy z něho děláte doupě lupičů… tedy chrám je především domem modlitby…. Jak jinak…. Poněkud smutné je, když člověk někdy o dovolených v Evropě navštíví naše chrámy nacpané turisty, kteří obdivují architekturu, obrazy, výzdobu, ale Pán ve svatostánku je strašně sám…. Někdy si člověk říká, jestli  by nepomohly opět Ježíšovy důtky… Asi nepomohly… Myslím, že pomůže, když my křestané se opět přimkneme k modlitbě a budeme k ní inspirovat i další…

Kde se tedy modlit? Jen v chrámě? Jistě ne…Bůh je všude… Věřím, že chce především otevřené srdce a mysl….Přece my sami jsme Božím chrámem a to vyhnání kupčíků z chrámu, je i symbolem toho, že my máme ze svého srdce vyhnat vše, co tam překáží modlitbě a setkání s Bohem… Nicméně nejvhodnějším místem pro modlitbu je chrám, je to dům Boží, je zde promodlená atmosféra stovkami let našich předků…. Zde jsou jakoby koncentrované bolesti i radosti…. Je zde Boží atmosféra, je zde mše svatá, svátosti, zde jsme společenstvím, zde tvoříme církev…. To se nedá jen tak nahradit….

A kdy se modlit? Obvyklým zažitým pravidlem se stalo, že je vhodně začínat a končit den s Bohem. Ovšem nemusí to být hned jak vstaneme – někdo se probouzí až tak hodinu po tom, co vstane…:-), může to být cestou na autobus nebo  když mám po ránu v práci nebo doma chvíli klidu…, přestávku…, podobně večer nemusím být modlitba těsně před tím, že padnu za vlast do postele  a víc u toho spím než bdím….Takže to může být cestou ze školy nebo z práce nebo kolem večeře – třeba s rodinou při svíčce, kde spolu poděkujeme i poprosíme, zároveň se přiblížíme sobě navzájem… Taková modlitba v rodině je pro víru dětí lepší, než deset promyšlených kázání… Samozřejmě nejde o násilný dril…. Jinak pokud máme možnost cestou z práce se zastavit v kostele, je to skvělé….

Je dobré se modlit sám, je dobré, když se modlí manželé spolu, je dobrá i modlitba celé rodiny…. Je dobrá modlitba před jídlem, není to ale záležitost hříchu, když neudělám kříž, ale zároveň je to hezké  vyjádření, že jsme si vědomi, že vše je Boží dar… Ovšem dá se to dělat decentně. Doma klidně vestoje s pořádným pokřižováním, ale někde v restauraci stačí krátké ztišení a křížek lžící v polévce…. Nestyďme se za víru, ale nebuďme okázalí….

Jde o stálost modlitby a vytrvalost – modlit se můžu kdekoliv a kdykoliv, Bůh je stále na příjmu a nikdy není mimo signál…. A když jde o vytrvalost….  – v Bibli není řečeno: pomodlete se  a budou se dít zázraky, ale modlete se – není řečeno jak dlouho – tedy je to nedokonavě…modlete se vytrvale, dny, týdny, roky…. A modlitba předně promění nás a nakonec přinese dobro i těm, za něž prosíme….Nikdy jí nevzdávejme – je to projev naší víry a je to i potrava naší víry…, bez ní skomírá, ba umírá…..

K modlitbě patří i určitá gesta – když  usínám a chci se něco pomodlit, nemusím zase vstát a kleknut si, ale na druhé straně, když do modlitby zapojím tělo, modlím se tak celou bytostí, vyjádřím tím úctu, otevřenost a disponovanost- sepjaté ruce, stání, klečení… to je pokora, touha, láska… Zpětně to pomáhá i koncentraci, našemu duchu….. Klečení nás činí malé, stání vyjadřuje naši připravenost, sezení – pozorné naslouchání…… A adorace? To je krásná koncentrace modlitby i beze slov, kdy se dívám na Boha a on na mne – zamilovaní jistě chápou…..

Ještě inspirace k spontánní modlitbě z knihy Děti píší Bohu: Milý Bože, je to pravda, že se táta nedostane do nebe, když bude doma mluvit jako na fotbale? Anička…

a ještě jedna:

Milý Bože, netušil jsem, že oranžová a fialová jdou tak dobře k sobě, až dokud jsem neviděl ten západ slunce, co jsi udělal v úterý. To nemělo chybu! David

A tak Pane, dej nám touhu, snahu i ochotu udělat si na tebe čas v třebas krátké modlitbě, ať jsme kdekoliv a jakkoliv unavení…. A uč nás se modlit o samotě mlčky i svými slovy, jako i v rodinách, abychom společně mohli zakoušet, že jsi s námi a máš nás rád….Amen