Lk 18,9-14 - Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství: „Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus a druhý celník. Farizeus se postavil a modlil se v duchu takto: `Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník. Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.' Celník však zůstal stát vzadu a neodvažoval se ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: `Bože, buď milostiv mně hříšnému.' Říkám vám: Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
Milí přátelé,
tak ten dnešní příběh dokáže nastavit zrcadlo z obou stran. My všeobecně víme, že nemáme být v pozici farizea, který si zakládá na své spravedlnosti, pocházející z jeho dobrých skutků a nevidí působení Boží milosti a pak, že je dobré být v pozici celníka, který je sice hříšník, ale pravdivý a kající…
Ale pojďme na to trochu podrobněji: nejdříve ten celník – jsme někdy v té pozici, kdy si prostě nevěříme, máme mindráky a pořád říkáme, jsem hrozný, to jsem se Bohu fakt tak nepovedl ? A pak z dalšího úhlu pohledu, ano, ten celník se zapletl do kolaborace…. Ale on potřeboval taky nějak živit sebe a rodinu… a jak měl tohoto nechat? Co měl dělat? Zdá se, že kdyby měl možnost, tak bude dělat něco jiného… Mnohem horší je usadit se ve zlu a nic si z toho nedělat…. Ale tady je jasná touha po změně – a když je to situace neřešitelná, svěří to Bohu, ten přece může vše…vše!
A hlavně. Tento muž se dívá a řeší sebe a svůj vztah k Bohu – ne ty druhé….
Je to taky trochu příběh povahy – příběh takového průšviháře – ano, ve škole dvojky z chování, v práci občas problémy a konflikty, chyby, omyly…. Ne že bych to chválil, ale ten člověk má díky tomu určitou svobodu… není závislý na tom, co řeknou ti druzí…Už ví, že není vzorňák…nemá moc co ztratit, může jen získat….
A co ten farizej? Já mám zkušenost tím, že jsem byl tak trochu za vzorné a bezproblémové dítě, které se učí, které chodí bez odmlouvání do kostela, nesmí dělat ostudu rodině atd. Ale je to tak trochu klec – když jsem se kdysi zúčastnil jednoho průšvihu ve škole, tak jsem se nepřiznal… upřímně řečeno, ti co to vyšetřovali, šli ve třídě za známými firmami, ale že bych v tom byl já, je ani nenapadlo a jí skromně mlčel….abych neztratil svou pověst. Možná podobným syndromem trpěl i ten vzorný farizej…
A tak průměrné známky na gymnáziu a a ocejchování vírou na vojně i později v semináři – bylo pro mne velmi užitečné, abych neměl problém se pořád srovnávat a a myslet si, že spása závisí hlavně na mé pověsti a vzornosti….
A tak na čem tedy závisí? To vše visí na Bohu a na jeho milosrdenství a lásce k nám….
Teolog Pert Vaďura se ve své úvaze ptá, co se asi stalo s těmi lidmi po pěti letech?… Ten kající se celník mohl dostat lepší a uznávanější práci a tak se stát vzorným a začít si na tom zakládat…, zatímco ten farizej se taky mohl změnit a zpokornět….Role v chrámu by se vyměnily… Vše je možné…
Ovšem pokud jsme pokorní, tak si dejme pozor a vydržme v dobrém a pokud hřešíme, nikdy se nevzdávejme naděje, že to bude lepší….. Nevěřme sobě, ale Bohu a jeho pomoci a srovnávejme se s tím, jak využíváme jeho darů, jak se snažíme a na co máme – a nesrovnávejme se s druhými, to může jen on.
A nikdy nezapomeňme -Boží milost je vždy silnější. Takto s nadějí se dívejme na sebe i na druhé….. pohledem naděje…..tak s dívá Bůh…..