Mt 25,31-46 - Ježíš řekl svým učedníkům: "Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu řekne král těm po své pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.' Spravedliví mu na to řeknou: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?' Král jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.' Potom řekne těm po levici: 'Pryč ode mě, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mé, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.' Tu mu na to řeknou také oni: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?' On jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.' A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života."
Dnešní příběh ukazuje – jak píše M.Martínek – 3 pozice Boha – jako soudce, jako pastýře a jako jednoho z maličkých…
Soudce – ano, on jednou přijde na konci časů nás soudit. Boží spravedlnost – jeho soud nespočívá v příslušnosti – jsou tam pozváni všichni!!! Věřící i nevěřící, resp. věřící v sebe nebo v rodinu nebo… A Bůh soudí spravedlivě…. kritérium je jako u Petra – ptá se ho na lásku, jako u Terezičky -spoléhající na boží milosrdenství a ne na své zásluhy – ptá se všech na lásku k bližním – dokonce ne ani na naše chyby, na naše názory a příslušnost k národu nebo náboženství….Ptá se na lásku, na činnou lásku. Jakkoli jsou víra a naše svátosti i mše sv. důležitými prostředky na cestě k Bohu, naplňují se totiž v lásce.
Ježíš jako dobrý pastýř zde sice odděluje dobro od zla, ale jindy hledá zatoulanou ovečku, aby ji zachránil… Ztráty nejsou povoleny. On udělal vše pro to, aby nikdo nemusel stát po jeho levici…- v tom je nám příkladem… Je dobré vědět, že jsme jeho dětmi skrze křest, je dobré, chodit jako katolíci ke svátostem – to jsou dary – pro co, abychom konali dobro, abychom milovali jeden druhého v konkrétních situacích, zvl. v nouzi….
A Ježíš jako potřebný? To je úžasné! On se ztotožňuje s těmi potřebnými, kteří potřebují naši pomoc… on s nimi touží po naší službě lásky, on dobrovolně hladoví a žízní po naší spravedlnosti.… Takže když jsme na dně, Bůh je s námi, je v té naší úzkosti a strachu a touze s námi a když jsme v pozici pomáhajícího, má to díky jemu význam a rozměr nekonečný, až za hranice vesmíru…., V lidech sloužíme Bohu… V tom je obrovská důstojnost naší služby – v každém člověku sloužíme králi…..
Když dnes myslíme, na ty, kteří už stanuli před Božím soudem – říkáme si, asi jak obstáli a jak obstojíme my?
Pokud nás čeká očistec – bude v nás touha, ale zároveň už jinak než do nebe nepůjdeme, ale musíme počkat – v očistci je to velmi tvrdé, žijme tak,abychom ho měli co nejkratší – zkuste si představit, že jste se ztratili a celé týdny bloudíte a konečně jako hladoví, žízniví, unavení, osamělí – přijdete domů, ale díváte se oknem dovnitř, ještě to nejde jít tam, dveře jsou zamčené, oni vás neslyší,ani nevidí..… Nebo si představte, že ten zesnulý tady je, ale my ho nevidíme, neslyšíme a on vidí důsledky nějakých hříchů a chyb a dokud neuvidí naše smíření nebo uzdravení, nápravu, nemá pokoje…. To je jen obraz…jak je i možno očistec chápat.…
Je to ale pro nás šance.……i šance pro naše zemřelé, že se za ně můžeme modlit a pomoci jim o to snadněji se dostat naplno k Bohu – není to krásné, že si takto můžeme pomáhat?….
A jak tedy celkově chápat náš odchod z tohoto světa? Když člověk umírá, duše odchází k Bohu – přichází osobní soud – nebe nebo peklo /očistec/ a jednou, až skončí tento svět, bude všeobecný soud – všechno vyjde na povrch – vše bude jasné a bude vše proměněno k věčnému životu s Bohem – bude vzkříšeno i naše tělo/nehmotné/ a spojí se s duší a člověk v plnosti bude v pekle nebo v nebi…..
Není nic důležitějšího, než se na to všechno připravit – žít s Bohem v lásce a v dobru i pravdě, pomáhat druhým – pak ani osobní ani všeobecný soud pro nás nemusí být něčím hrozným, ale setkáním s někým, koho jsme celý život hledali a po něm toužili…..
Pán přece dopřává svým vyvoleným lásku a smilování……