Mk 13,24-32 - Ježíš řekl svým učedníkům: „V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje. A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe. Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám: Toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“
Milí přátelé,
opět jsme se dostali na závěr církevního roku a do apokalyptických textů, které také patří do Božího slova, o kterém máme a můžeme přemýšlet… Konec světa, kdy bude, jak bude….
To je taková věčná otázka… možná bychom si na to vsadili – ale pokud by to vyšlo, kdo by nám vyplatil výhru a jak bychom ji užili? Možná bychom se připravili stavbou nějakého bunkru nebo jiného úkrytu, možná bychom se přestěhovali někde od Tichomoří nebo co bychom dělali? Bojím se, že by obrovská část lidí řešila záchranu fyzické existence, ale málokoho by napadlo začít řešit svůj stav duchovní, svůj vztah k Bohu a k lidem….co tedy dělat?
Takže jinak řečeno – co nedělat – je úplně zbytečné – pídit se po tom, kdy to bude – jednou to bude a kdy – to neví ani andělé, ani Syn člověka, ani jehovisté, jakkoliv prosluli předpovědmi o konci světa…. ani horoskopy a nevím jaké vize, ezoterika, nám nepomůžou.
Hezky to téma vyjadřuje Petr Mareček:Tímto svým vyučováním chce Ježíš dosáhnout toho, aby si učedníci nečinili falešné představy o budoucnosti. Nesmí počítat s pokojným pozemským rájem. Země zůstane nadále slzavým údolím a právě učedníci se musí připravit na pronásledování a odmítnutí. Ve všech těžkostech současných poměrů nesmí ale zapomenout, že na konci bude stát zcela jasné vítězství Syna člověka a jejich společenství s ním. Toto je skutečná perspektiva pro ty, kteří se neoblomně rozhodnou pro Ježíše. Nemají si vytvářet žádné iluze, nemají též propadat zoufalství. Mají se však odhodlaně a bez rozpaků pevně držet Ježíšova slova a neochvějně spoléhat na jeho budoucnost.
Konec světa dobře pojal i Martin Luther: „Kdybych věděl,že zítra už to bude, půjdu na zahradu zasadit strom“. Boží budoucnost naše sázení stromů neznicotní, nýbrž zhodnotí. – jak píše k tomu jeden komentář….
Kdo žije s Bohem a bude odvolán uprostřed práce, nic není zapomenuto, nic není zbytečné, každý úsměv, snaha, každý drobný skutek, zůstanou v Boží mysli a Bůh vše promění v trvalé dobro.
A co s těmi slovy – „V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje.?
Nemusíme je brát úplně doslovně – je to spíše symbolické vyjádření – podobně jako i na jiných místech Bible, že Ježíš jednou přijde ve své slávě – jako Boží Syn, jako Pán nebe a země… a nejen lidé, ale všechny živly, všechno stvoření se v úctě zachvěje, vždyť přichází Pán všech….
A příklad o fíkovníku? Sice jsem letos v létě viděl kolem Znojma, jak klidně na zahradách rostou a zrají fíky, ostatně i někdy tady, ale kdyby Ježíš pobýval v Čechách, asi by třeba promluvil o jabloni, která se nalévá pupeny s listy a budoucími květy a podle toho že poznáváme i my, že se blíží jaro a s ním nový život v přírodě – zatím ty květy nejdou vidět, ale jsou někde schovány, jsou blízko, jsou tady, i když ještě neviditelné.
Podobně před 35 lety byla doba byla plná touhy po změně a po svobodě, i když pár dnů před událostmi 17.listopadu nikoho nenapadlo, jak rychle vypučí a vyroste šance na svobodu a nový život…. I když je dnes tolik lidí nadávajících na nynější poměry, jakkoliv je situace v něčem těžká, nikdo mne nepřesvědčí, že dříve bylo líp a zlatí komunisti atd.atd… Bohu díky za dar šance na svobodu…. To je jaro, které přišlo u nás v listopadu, je jistě mnoho co napravovat, spoustu příležitostí jsme promarnili, ale je pořád šance, je pořád naděje…
Podobně Ježíš mluvil, o Božím království – už je mezi vámi, už je ve vás, ale stále ještě není v plnosti…. Ale je to je otázka času….
Buďme tedy vnímaví a otevření tomu, co nevidíme, ale je už mezi námi. Ježíš je s námi, i když ho nevidíme, věčný život s ním je nám možná mnohem blíž, než jsme schopni si představit – snad je tady u nás a v nás, jen my musíme dozrát skrze celý svůj pozemský život, abychom se mu úplně otevřeli – totiž to nebe je symbolicky jako ten plod v pučícím jarním stromě tohoto světa….
Berme všechny tyto apokalyptické texty jako výzvu k víře a poctivé činorodosti a zároveň naději – až to přijde – zvedněme hlavu, protože se blíží náš milující Pán….