Lk 2,16-21 - Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než bylo počato v mateřském lůně.
Milí přátelé,
Vánoce nám chystají jedno překvapení za druhým a nejde jen o dárky pod stromečkem, ty už jsou pár dnů rozbalené. Překvapeni mohou být Josef s Marií, že když se dostali do Betléma, tak pro ně už není místo…, dalo se to čekat, ale že až tak? A v takové situaci, kdy už už přijde čas na narození dítěte? Ale vše se vyřešilo…, a pak překvapení pastýřů, když se jim uprostřed nic zjeví andělé a oznámí jim narození Spasitele… a pak překvapení, když skutečně najdou dítě v jeslích… a překvapení pro Josefa a Marii, co vše od pastýřů slyší….
Ovšem Marie z toho všeho nedělá hned ukvapené závěry – Bůh nás v tom /jakoby / nechal… a ti pastýři? Nezdálo se jim to andělské poselství? Ne, Maria vše uchovávala ve svém srdci a jistě jí časem vše docházelo – ano jsou v hrozných podmínkách, ale možná i pro blízkost lidem na okraji a první svědci obyčejní pastýři? Ježíš je tu pro všechny a jestli anděl promluvil k Josefovi i ke mně, pro by nemohl mluvit i k nim?
To je skvělý Mariin návod na naše překvapivé situace v životě…. Přišlo něco krásného? Bohu díky za to, nezapomínejme na vděčnost a když přijde nemoc, trápení, nepochopení a rozpory ve vztazích? Počkejme jako Maria pokud to jde – pak udělejme co je možné a dejme Bohu čas, kdy nám dá sílu vše přijmout a jednou i pochopit…
A ještě se můžeme inspirovat u pastýřů. Nechají se oslovit událostmi, jdou za Ježíšem a mluví o něm druhým….Vezměme si příklad z nich i my – buďme vnímaví k životním událostem, protože nic není náhoda… a jděme za Ježíšem, toho hledejme především a to, co s ním prožíváme, hlásejme dál…..
Dnes je přesně osmý den od Ježíšova narození, je odnesen do chrámu na židovský obřad obřízky, tím je přijat do židovského společenství, a taky dostává jméno. U Židů v hebrejštině mívá jméno symbolický význam – zde dostává dítě jméno Ježíš – Ješů, Ješua, Jehošua, Jozue – a to vše znamená – Bůh zachraňuje…. Nomen omen…
Také rád připomínám, že několik let se 1. ledna pod ochranou Panny Marie, Matky Boží a Matky církve, slaví Světový den modliteb za mír. Mír, pokoj (hebrejsky šalóm) je nejvzácnějším mesiánským darem, jímž vzkříšený Ježíš obdařil své učedníky … pokoj Vám, tak je zdraví po svém zmrtvýchvstání.
Maria sama ve všech – i vypjatých situacích kolem sebe šířila a šíři klid, a pokoj… ten vychází z čistého svědomí a lásky k Bohu i k lidem. Vychází i z naděje a důvěry, že milující Bůh bude mít nakonec navrch, že on bude mít poslední slovo i v tomto světě… Jak potřebné je toto poselství a tato naděje i vnitřní pokoj pro tento rozjitřený svět….
Přál bych nám všem, ať jednak jsme my sami nositeli Božího pokoje, a pak „druhak“, abychom ho nabízeli těm, kteří ho hledají… to pro tento čas je to tak důležité poselství i poklad….
A věřme, že Maria jako naše sestra ve víře a jako matka církve, maminka – nám k tomu dá křížek na čelo, své požehnání…..