Lk 9,28b-36 - Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži – byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho. Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se octli v oblaku, padla na ně bázeň. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!“ Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli.
Milí přátelé,
tak už víme, jak dosáhnout moudrosti a statečnosti a teď k tomu ještě mírnost…. To není jen jakási beránčí mírumilovnost, ale spíše jak píše katechismus – schopnost vyrovnaně užívat stvořená dobra, udržuje všechny naše touhy v mezích dobra a pravdy a Božího řádu – pomáhá, aby člověk nebyl hříčkou svých emocí nebo choutek… ostatně hezky se říká, když jdeš do hospody, vezmi s sebou „Míru“ – tedy pij s mírou….to je také ona ctnost mírnosti….
Co s tímto má společné dnešní evangelium? Je to krásný příběh o Ježíšově proměnění na hoře Tábor. Já tady vidím především velkou pokoru a decentnost Ježíše Krista, když je oslaven, tak v soukromí, když v soukromí, tak mezi těmi nejbližšími a když mezi nejbližšími, tak ještě omezeně, když část oslavení apoštolové prospali…. Kdyby Ježíš chtěl reklamu a slávu, to by byla reklama, kdyby toto ukázal před 5 tisíci nasycenými z pár chlebů a pár kousků ryb a kdyby jako bonus jeho uviděli ve slávě s Mojžíšem a Eliášem….
Kolik lidí i dnes má možná sen , jak by to bylo skvělé, kdyby se ukázala zázračná Boží moc celému světu… lidi by byli ohromeni, nadšeni a Ježíše by přijali, ale toto není cesta univerzální… Ano, ve Fatimě při slunečním zázraku byly tisíce lidí, v Lurdech byly také spousty lidí uzdraveny… Věřím, že mnoho z nich prošlo obrácením, podobně jako v Medžugorje – je to jedna z možností, z mnoha možností. – Ostatně i ti tři apoštolové později v Getsemanech potřebovali takové povzbuzení z hory Tábor, když později viděli Ježíše v obrovském utrpení a úzkosti.. Nicméně to obrácení celého světa je nakonec mravenčí práce…našich osobních svědectví… Jistě, jsou skvělé sociální sítě, koncerty, festivaly, nízkoprahové akce a kluby atd…, ale ke skutečnému obrácení dojde většinou individuálně – každý jsem přece jiný – v umírněných decentních podmínkách. Proto i apoštolové o své úžasné zkušenosti na Hoře prozatím mlčeli a počkali na příhodný čas – i to patří k umírněnosti …
Když se vrátíme k pojmu mírnost, nevyhneme se i tomu původnímu významu a s otázkou, umí Bůh být vždy klidný a mírný nebo se umí rozhněvat i sám Hospodin nebo Ježíš? V Starém zákoně najdeme zmínky o Božím hněvu vůči neposlušným Izraelitům v poušti nebo při potopě světa… Ovšem chápeme to obrazně jako odraz našich emocí a pocitů, jak bychom my, lidé, reagovali na jeho místě…. Podobně Ježíš vypráskávající kupčíky z chrámu… zde nejde tak o naštvání nebo dokonce chladný hněv – je to horlivost lásky k Bohu Otci od Ježíše a lásky k člověku, který jde špatnou cestou, je to hněv milujícího otce a matky nad špatnou cestou dětí, je to především důrazná snaha je – ne zničit – ale vrátit na správnou cestu…..Je to něco, co se dá spojit s pojmem spravedlivý hněv – vyplývající z lásky a odpovědnosti….
Mimochodem, když nás hněv přemáhá, je dobrá biblická zásada – slunce až nezapadá nad vaším hněvem….Ef 4,26.
A příklad světce? Píše se o svatém Ignácovi, který byl ohnivým vojákem a jistě emotivním Baskem a do služby Bohu šel také na 120% , tak přesto, když se ho ptali – co bys teď dělal, po tolika letech přípravy, modliteb a postu – že by papež, kterému jsi slíbil bezvýhradnou poslušnost, abys vše, co jsi dal do konstitucí řádu, vše zahodil, že je to na nic – rozzlobil byste se? A on přiznal, že by se ho to pochopitelně dotklo, ale ujistil tazatele, že by mu s Boží pomocí stačilo 15 minut, aby zase nalezl klid…
Kolik času bychom potřebovali v takové situaci my? Kéž nám Pán dá dost moudrosti, abychom poznali to správné a dobré, abychom měli dost statečnosti a nenechali se odradit překážkami a dost umírněnosti, abychom ke všemu přistupovali uměřeně a s pokojem v srdci. Amen.