Lk 15,1-3.11-32 - K Ježíšovi přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim tedy toto podobenství: „Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: `Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.' On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával. Tu šel do sebe a řekl: `Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!' Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: `Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem.' Ale otec nařídil služebníkům: `Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!' A začali se veselit. Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: `Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.' Tu se (starší syn) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: `Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!' Otec mu odpověděl: `Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.'„
Milí přátelé,
evangelium nám dnes ukazuje, jak syn nejdříve otci moc nevěří, možná že k atmosféře přispělo chování vzorňáckého staršího syna…. starší syn otci taky moc nevěří, nevěří v jeho lásku a cítí se spíš jeho sluhou nebo zaměstnancem, než dítětem… Jeden uteče a druhý zůstane, ale jen fyzicky… Nicméně otec věří synům… staršímu, když ho na konec příběhu napomene, že má odpovědnost i za svého mladšího bratra. A mladšímu dá svobodu a čeká, až se sám bude chtít vrátit, věří, že se vrátí…. Čeká s láskou a s přijetím… A ten mladší syn? Je to vlastně náš obraz. Potřeboval se dostat na dno, na úplné dno, aby pochopil, koho ztratil a koho v otci má. Pak začal vnímat jeho lásku a začal mu věřit…. A s touto důvěrou se vrací domů….nejdříve s ochotou stát se otrokem a je přijat jako syn…
A jsem přátelé konečně u tématu tohoto dne – u jedné z Božských ctností, které jsou Božím darem a které mohou růst stále….Víra je v katechismu definována jako ctnost skrze kterou věříme v Boha a ve všem, co nám řekl a zjevil a co nám církev předkládá – vírou se svobodně odevzdáváme Bohu, víra je důvěryplný vztah k Bohu, víra je přizpůsobení lidského myšlení pravdě…
Víra musí být ale (viz sv. Jakub a jeho list) spojena se skutky – bez nich je mrtvá…měli bychom o ní umět také svědčit….
V Bibli Pán velmi často žádal víru a pro nevěru nemohl uzdravit mnoho nemocných v Nazaretě a naopak mnohdy se loučil s uzdraveným – jdi v pokoji – (viz krvácející žena) – tvá víra tě uzdravila… nebo u slepců říká – staň se vám, podle vaší víry… Někdy i vyčítal svým apoštolům, kteří si dělali starosti o všední věci – pořád ještě nemáte víru?…. A najde Syn člověka víru až přijde? A Tomášovi – blahoslavení, kteří neviděli a přesto uvěřili…
Jakou víru musel mít Abraham, když se vydal do neznáma s celou rodinou, jakou víru musel mít, když se odhodlal obětovat jediného syna, jakou víru musel mít i Josef, když nepropadl zoufalství ve vězení a otroctví v Egyptě, jakou víru musela mít Maria při zvěstování, jakou víru musel mít sv.Josef, když dokázal na andělův popud ve snu přijmout Marii za svou manželku….
A tak k těmto patronům naší víry se přidávají i sv. Augustin, Edita Steinová, Justin, Pavel, Štěpán – mnozí ji stvrdili i svým vlastním životem….
Bohužel víra se stávala mnohdy i nástrojem boje – na jedné straně je to důkaz, jak byla brána vážně, (byl by se dnes nějaký křesťan ochoten bojovat za svobodu svého přesvědčení?) na straně druhé je to ukázka jak se dá víra zneužít…. K víře je třeba tolerance a snášenlivost, a taky svoboda…..tedy dejme pozor na bigotnost (přehnané lpění na vnějších formách) a fanatismus (přehnaná horlivost, která bere svobodu k hledání)….
Víra je totiž dar… někdo chce věřit a nejde mu to – a aniž to ví, vlastně věří… a naopak, někdo tvrdí, že věří a přitom nic moc . Věří opravdu? Zkoušky života to někdy pořádně prověří…
Mnozí vírou pohrdají – ano, nemáme důkazy, ale máme dost důvodů, a to pádných důvodů, abychom věřili, že Bůh je a stojí za to ho následovat Ježíše Krista….. Víra je o pravdě – víra se pravdy nebojí, není pověrčivá nebo umanutá nebo vystrašená… Je-li Bůh pravda, pak se pravdy nebojí, naopak ji vyhledává….A nezapomeňme, že k poznání skutečnosti nestačí jen rozum, je příliš slabý, za hranicí jeho možností začíná víra podložená logikou, hledání dobra a smyslu….
Víru mohou povzbudit zázraky, ale nevyhledávejme je za každou cenu… nehledejme zázraky – i když Bohu díky za ně, když se stanou – hledejme Boha…
Na závěr pár vět z knihy rozhovorů s Maxem Kašparů: posláním víry není utišit naši žízeň po jistotě a bezpečí, nýbrž naučit nás žít s tajemstvím. Víra je odvážný, riskantní krok naší svobody za úzký okruh toho, co je pojištěno a zajištěno důkazy. Věřit, dát šanci víře, neznamená zbavit se rozumu, nýbrž jeho zpupnosti. Dát prostor víře předpokládá osvobodit se od iluze, že hloubku pravdy můžeme plně uchvátit svým věděním a převést ji do svého vlastnictví a režie….
S vírou tedy kéž máme i pokoru a odvahu k dobrodružnému hledání a objevování Boha v našem životě.