Lk 10,25-37 - Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?“ (Ježíš) mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“ On odpověděl: „ Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe.“ Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít.“ Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu. Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: `Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.' Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?“ On odpověděl: „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství.“ A Ježíš mu řekl: „Jdi a stejně jednej i ty!“
Milí přátelé,
tento příběh je velmi prostý, takže někteří středověcí vykladači mu chtěli dát ještě více duchovních významů: Ježíš je ten Samařan, který zachraňuje člověka, ležícího bezmocně ve svém hříchu. Ti loupežníci, kteří jej přepadli na cestě z Jeruzaléma, kterým je ráj, jsou nečisté mocnosti, zatímco kněz a levita představují zákon a proroky. Útulek, kam se nešťastník dostává, je církev a ty dva denáry jsou symbolickým vyjádřením svátostí – křtu a Večeře Páně.
Ano, symbolů ta můžeme najít víc…, ale to asi není to hlavní, kvůli čemu Ježíš toto vypráví… Dostal otázku: Kdo je můj bližní…? A Ježíš nejen naznačí, že bližní není jen příbuzný, kamarád nebo člověk příjemný, ale KDOKOLIV, s ním jsem zrovna v kontaktu a potřebuje moji pomoc a hlavně já se mám zachovat jako bližní, jako blízký….
Cizí člověk – jak vidíme denně v televizi, i když trpí, tak si povzdechneme, ale jinak to s námi ani nepohne….Ono to ani není možné vše pojmout….Nemůžeme zachránit celý svět, ale můžu pomoci sousedovi nebo někomu v rodině…Ovšem mnohdy pod svícnem bývá tma… Vím, o tom, co prožívají moji nejbližší? O co jim jde, čeho se bojí, po čem touží? Jsem schopen a ochoten jim v tom jít naproti?
A že ve světě je tolik bolestí a problémů? Bože, dělej něco….!? A co když chce dělat, ale naráží na lidskou netečnost… protože kdyby každý si všímal bližních a každý se jako bližní choval, svět by vypadal jinak….
V tom příběhu kněz a ministrant (dnešní terminologií) proletěli kolem zbitého člověka, protože nemají čas…. Ale jde o priority…. Něco si plánujeme my a nenadálé situace – to jsou tehdy, kdy Bůh nám hodí vidle do našich představ a my musíme reagovat. Hledáme Boží vůli? A ona někdy na nás přímo čeká…. Zdá se mi, že my někdy hledáme Boha prožíváme svou víru tak, že chceme do nebe – o tom žádná – asi ve stylu – nechci do pekla…, ale jinak Bože moc nespěchej s tím svým královstvím, je nám tu dobře… Bůh a víra v něj je jakoby pojistka, až bude nejhůř…není to málo?
Ten Samařan se projevil naprosto skvěle. Nevidí jen zbitého člena nepřátelského národa. Vidí bratra v nouzi a dává příklad ve službě. Ne ve stylu – zavolám 112 nebo 155 a o víc se nestarám… Ten Samaritán dal peníze, prostředky – olej, víno i osla – a čas a riskoval – udělat maximum včetně příslibu vyrovnání komplikací…. To je služba bližnímu….
Proč to všechno? Je hnut soucitem – jaký má Bůh k nám, když nás vidí, jak se trápíme ve svých ubohostech a udělá vše, aby nám pomohl… taky chápe, že chce-li dát svému životu naplnění a smysl, musí být otevřený pro druhé. Jsme stvořeni do kříže – směřujeme k nebi, ale naší oporou je ukotvení ve vztazích v tomto světě… zde najdeme rovnováhu… tedy, když pomáháme druhým, pomáháme i sobě….
A pak – dát do toho vše – nevím, co je horší, jestli nedělat nic nebo polovičatě…. Bůh si v Ježíši nenechal žádnou rezervu pro sebe a podobně i my, když jdeme za ním, když sloužíme, tak naplno… pak to stojí za to…