Milí přátelé, máme dnes posvícení, ale my se budeme zaobírat touto otázkou:

Co je s tím ohněm? Už Abrahám dával Bohu oběť zvířat a Boží oheň je na znamení úmluvy strávil, Hospodina připomíná i hořící keř u Mojžíše na poušti před jeho povoláním vést lid do zaslíbené země, vzpomeňme taky na ohnivý oblak v noci, který doprovázel, nebo spíše vedl izraelský lid noční pouští nebo oheň na na hoře Choreb při setkání s Mojžíšem nebo oheň, kterým Bůh při Eliášově oběti přijal jeho oběť navzdory vodě kolem… Vždy je to symbol, připomínka, bezprostřední přítomnosti Boha s člověkem – oheň je taky v NZ znamením přítomnosti a působení Ducha svatého…. A co jsme tedy slyšeli dnes v evangeliu?

Oheň jsem přišel vrhnout na zem a jak si přeji, aby už vzplanul…

O co vlastně jde? O rozdělení. To není účel, ale důsledek – jinak je to oheň, který očišťuje a který plane láskou – proto se Ježíšovo srdce někdy maluje s ohněm, jak plane pro nás… Říká se někdy – je celý zapálený – není třeba volat hasiče:-), ale hoří pro něco, pro co se nadchl a jde do toho na 120%… s horoucím srdcem, s nadšením – s láskou, kterou chce zapálit svět, je to takové svaté žhářství.

A co s tím rozdělením? Třeba i v rodině – ano, pokud někdo víru opravdu žije, bude narážet a zákonitě ve svém nejbližším okolí… opakuji – nejde o účel, ale důsledek a hlavně toto vše vede k tomu, abychom toto rozdělení řešili ve svém vlastním srdci… oddělit zrno od plev – povrchní a zvykovou tradiční víru od opravdového a živého vztahu s Bohem, oddělit nabubřelost a formálnost a lpění a zvycích od odvahy žít nově víru v Ježíše Krista, zároveň odvaha mít zásady desatera, které platily ve starověku jako i v 21. století  – oproti zlehčování a ředění podstaty víry dnešním světem…

Obraz ohně může být i znamením zkázy – např. Eliáš a pronásledující vojáci, na které seslal oheň, jím inspirovaní apoštolové Jakub a Jan chtěli svolat oheň na město, které je nepřijalo, pak tu máme oheň na Gomoru a Sodomu, oheň soudu nebo oheň pekelný……. Tak jak to vše chápat?

v jednom komentáři se píše toto:

„Nepřišel jsem povolat k obrácení spravedlivé, ale hříšníky“ (Lk 5,32). „Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo“ (Lk 19,10). Hlavním obsahem Ježíšova poslání je tedy jeho náklonnost k hříšníkům, snaha dovést je zpět k Bohu. Ježíš je plný dobroty a slitování (srov. Lk 7,36-50). Nechce však v žádném případě prohlásit vše za správné. Nechce smazat rozdíly mezi dobrem a zlem, a tak smíchat vše dohromady. Jeho cílem není klid a pokoj nějakého všeobecného kompromisu. Přišel vrhnout na zemi oheň. A jeho nejvnitřnější touhou je, aby jej země přijala a jím hořela. Tento oheň poukazuje na Ducha svatého (srov. Sk 2,3): Ježíš přináší Ducha svatého a chtěl by, aby jím byli všichni lidé naplněni. Tento oheň však také naznačuje i skutečnost soudu (srov. Lk 3,17): Ježíš přináší oddělení dobrého od zlého a přeje si, aby bylo provedeno. Oba významy ohně spolu úzce souvisejí.

Ohněm soudu prošel na kříži i Ježíš… oheň je utrpení, které očišťuje… člověk se znovuzrodí jako Fénix z popela… Je to prastarý symbol z Řecka, Egypta i Číny – bájný pták, který projde smrtí ohněm, aby znovu vzlétl z popela… i tento symbol je pro nás velmi důležitý…

Totiž někdy naše víra je skrze pochybnosti a bolesti jako spáleniště a studený popel – zdá se, že víra pohasíná, nebo umřela v nás a našich dětech… Ale stále se může znovuzrodit – i u Ježíše, který je takovým „fénixem“…. Dává naději, není to jen bájná pohádka, ale skutečnost víry…. Nebo když jde o naše vztahy v manželství, rodinách, přátelství… nic není definitivně zničeno, pokud mám trochu víry, naděje, velkorysosti a ochoty…. Plamen se opět rozhoří….