Lk 2,1-14 – V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu. To bylo první sčítání a konalo se, když byl v Sýrii místodržitelem Kvirinius. Šli tedy všichni, aby se dali zapsat, každý do svého města. Také Josef se odebral z galilejského města Nazareta vzhůru do Judska do města Davidova, které se jmenuje Betlém, protože byl z rodu a kmene Davidova, aby se dal zapsat spolu s Marií, sobě zasnoubenou ženou, která byla v požehnaném stavu. Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo. V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil spasitel – to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích.“ A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má (Bůh) zalíbení.“
Milí přátelé!
V jednom příběhu se píše o tom, že kdesi žil jeden člověk, který se živil pašováním. Každého dne přecházel přes hranice pouze se svým oslem. Stráž kontrolovala osla, slámu i toho člověka od hlavy až k patě, ale nikdy nic nenašla! Po mnoha letech pilné práce odešel pašerák do penze. Jednoho večera za ním přišel na návštěvu celník a ptal se ho. Tak a teď už mi snad můžeš prozradit, co jsi vlastně pašoval? Pašerák pronesl pouze jediné slovo…: Osly!
Poučení? Jedna věc je dívat se a druhá věc je vidět.
Ostatně i jedna moudrost z východu odpovídá na otázku, jak hledat pravdu, takto: Sedíš na oslu a hledáš osla… a zase jsme u osla…
Ostatně se to stalo možná i vám, že jste hledali brýle a měli jste je na sobě /to jsem zažil i já/, nebo hledáte klíče a ony uvízly hluboko v kapse, nebo jste prohledali všechno kolem vás, abyste zjistili, že hledaná věc je přímo před vámi….
Dívat se a vidět…. A co to má společného s Vánocemi?
Tehdy o prvních Vánocích se mnozí dívali na svatou rodinu, když sháněla nocleh a neviděli, nepoznali, hostinští také neviděli nic zvláštního, proto je nepřijali a minuli se s nimi…jen pastýři se po setkání s anděli vydali do Betléma, dívali se a viděli, protože hledali – nalezli….
Vraťme se ale ještě k vlastnímu evangelnímu textu – má tři celky:
první část se zabývá okolnostmi Ježíšova narození – je tu naznačena skrze cizího císaře a mistodržitele mnohonásobná chudoba národa. Ten je už dlouho v područí okupace Římskou říší, A před tím to byli Řekové a před tím Peršané a Médové a před tím Babylon, občas zasáhl Egypt nebo Asyrie…. Izrael byl okrajovou, zaostalou provincií, spravovanou dosazeným místodržitelem, takovým dosazeným hejtmanem a v té všeobecné společenské bídě se narodí Boží Syn – Ježíš, v situaci, kdy pro rodinu není žádné místo a přijde na svět v naprosto improvizovaně ve chlévě…
druhá situace ukazuje, že příznačně chudým bezprizorním pastýřům se zjeví nebeská sláva, zažijí mystický jev, kdy Boží posel jim oznamuje zprávu důležitou pro celý svět… Čím to asi je, že všechna tak důležitá Boží sdělení přicházejí skrze ty poslední z lidí – bezdětný Abraham, psanec a vrah Mojžíš, poslední z bratří David, bázlivý mladíček Jeremiáš nebo neochotný a prchající Jonáš – a to nemluvím o Mariánských zjeveních fatimským pasáčkům nebo lurdské teenagerce Bernadettě… A přesto nebo právě proto jim – těm posledním – je sděleno něco, na co by sami nepřišli a zároveň jsou schopni toto předat druhým… Pokud jsou pozváni oni, pak všichni, každý… Možná jsou to tito prostí lidé bez předsudků a zkreslených názorů,…, kteří se dívají bez pochybností a také vidí….
A do třetice pastýři slyší a jsou vysláni, poslechnou, setkají se, vidí, uvěří a hlásají…Jak je to podobné u pokorného Jana u Ježíšova hrobu o Velikonocích, když vejde do skalního hrobu, dívá se vidí a uvěří….
A co k tomu všemu říká jeden komentář? Hezky toto vše doplňuje:
Jaká znamení nám toto dítě přináší? Bezbrannost, chudobu, slabost a pokoru: Boží Syn si přivlastňuje to, co svět jednoznačně odmítá.
Ježíšovým příchodem se naprosto zhroutily falešné lidské jistoty. Vždyť Bůh si nevyvolil silné, moudré a mocné tohoto světa, ale slabé, malé, bezvýznamné: vyvolil si „dítě položené v jeslích“ – chudé a odmítnuté nemluvně, vyhnané na okraj společnosti. Právě na základě této chudoby se otevírá svět Ducha svatého, kdežto my se zmítáme v neustálém duchovním boji, protože bychom rádi následovali princip síly, moci a násilí. Betlémské dítě nám říká, že zázrak vánočního pokoje nastane pouze tam, kde lidé přijmou dary, které nám přináší Ježíš.
Tak bych přál nejen nám všem, ale celému tomuto světu, aby nejen o Vánocích dokázal se nejen dívat, ale i vidět to, co je člověku nutné a podstatné ke štěstí….. ne usilovat o moc a vliv, jako spíše hledat u Ježíše dobro, pravdu a pokoj a dávat je i druhým, respektovat přitom jejich svobodu a umět pro to i něco obětovat… tak je to prosté a jednoduché, a taky účinné… Jen to denně uvádět do praxe…