Mt 28,16-20 - Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti. Ježíš k nim přistoupil a promluvil: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“
Milí přátelé,
rád připomínám mladým rodičům nebo nastávajícím manželům, že mají dobře našlápnuto k tomu, aby se stali tím nejkrásnějším obrazem Boží přítomnosti ve světě – otec, matka, dítě – jako obraz Boží Trojice….
Když to řekneme všeobecně, tak každé láskyplné společenství je obrazem Boží Trojice – tedy společenství, kde je každý sám sebou, ale v lásce všichni tvoří jednotu…
Ostatně zkusme si odlišit si dav od společenství. Dav, to je zfanatizovaná nebo zmanipulovaná skupina lidí, kde nevládne rozum a láska, ale emoce – chybí racionalita, ale rázně nastupuje hysterie až agrese….Bohužel v davu všichni jednají jako ten nejhloupější z nich – všichni jaksi degenerují…
Zatímco společenství je skupina lidí, kteří se respektují, navzájem inspirují, ale dokážou si naslouchat, navzájem se obohacují, respektují se v jinakosti a vytvářejí jednotu v hledání dobra a pravdy… Když se takoví lidé spojí ve společenství, vytvoří něco krásnějšího a většího, než by dokázali jako jednotlivci….Zde jakoby povyrostou… A v tom je ten obraz Boží Trojice…Bůh je krásný a velký v jednotě třech osob, kdy je každá sama sebou, ale jsou spojeny v lásce a poznání a tento Bůh doslova překypuje láskou kterou předává svému stvoření, nám lidem…..
Boží láska se vylévá na všechny bez rozdílu… My jako farnost – tedy jedno společenství a jako obraz Boží, bychom také měli být otevřeni všem, co chtějí kdo hledají Boha. Možná svým hledáním jsou Bohu blíž, než my, co se k němu otevřeně hlásíme….
V příběhu dnešního evangelia někteří pochybují – a Bůh Ježíš Kristus je nevyhání a trpělivě čeká…buďme i my trpěliví k hledání druhých… každý má svou cestu a svůj čas…
Zároveň je dost těch, co pochybují i nyní – zvl. ve vztahu k Boží Trojici. – Je to těžké, je to náročné, je to ne proti rozumu, ale nad náš rozum….Je to i zkouška naší pokory – uznat, že existuje tajemství, kterému nerozumíme…, které nás přesahuje.
Ovšem ale není to tajemství hororové, ale naopak přitažlivé, když v Nejsvětější Trojici mohu pochopit, že Bůh ví ve své vnitřním životě, co je vztah, co je láska… víme to i my,
Jsme posláni skrze svůj křest hlásat Trojjediného Boha,… Neumíme to, neumíme odpovídat na těžké otázky…ale ono možná nejde mít na všechno odpověď, ale mít vždy láskyplný vztah – svědectví o tom, že Bůh je se mnou, že mi pomáhá, že je mou posilou – jen je třeba nad tím přemýšlet a uvědomit si, kdy jsem se s ním setkal….To jsme hodně dávali na srdce biřmovancům při jejich přípravě…šlo to ztuha…:-) ale přece jen se občas někdo našel….
A když nebudeme zrovna slavit úspěch, nenechme se odradit…Copak všichni šli hned za Ježíšem? Mnozí ano, ale mnozí šli také proti němu…viděli jeho zázraky, slyšeli jeho učení, byli v jeho blízkosti. To je tajemství lidské svobody. I v našich rodinách to vidíme – jedno dítě je vírou osloveno a druhé se jí vzdálí – třebas jen na čas….
V každém případě ale platí, že v tom nikde nejsme ani nebudeme sami… On to slíbil a jeho sliby platí.