Mt 2,1-12 – Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: „Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit.“ Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: „V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: `A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu.'“ Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.“ Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle – hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili do své země jinou cestou.
Milí králové…:-)
ano, všichni jsme královského rodu skrze náš křest…. Ježíš dnes ukázal svou velikost před zraky nejen své rodiny, Izrealitů…, které reprezentovali chudí pastýři a možná pár sousedů, ale taky před zraky pohanů, kteří na základě nebeských jevů na obloze a svých výpočtů a své víry, že se narodil někdo velký, nelenili a vydali se na dlouhou cestu kamsi na západ, aby mu vzdali hold, aby ho obdarovali….
Všimněme si, že zde máme od počátku důkaz, že Ježíš je tu pro všechny, že chce zachránit všechny…, ale jak je to tedy s pravostí a účinností naší kristovské – křesťanské víry? Mohli být spaseni i ti tři pohané z Orientu? Pokud vím, křest neabsolvovali, ani neprošli aspoň konverzí k judaismu….Co s nimi bude….?
Když Ježíš je pravda, pak ta je nejvíce obsažena ve víře v něho a potvrzením by měl být i náš život….
Hezky to naznačuje příběh na závěr knihy Jonathana Sackse – Velké partnerství, kde má děj divadelní hry Moudrý Nathan od Gittholda Lessinga:
Děj se odehrává ve 12 století na Blízkém Východě: Muslimský sultán Saladin právě zvítězil nad křižáky, ale jeho vítězství bylo nelehké. V Jeruzalémě zavládlo křehké příměří a muslimové, křestané i židé po sobě pokukují s velkou nedůvěrou…
Sultán si dal předvolat zámožného židovského obchodníka Náthana, proslulého svou moudrostí. Máš pověst moudrého muže, pravil sultán k obchodníkovi. Tři velká náboženství – judaismus, křesťanství a islám si navzájem protiřečí. Přece nemohou mít pravdu všechna. Pověz mi, které z nich je nejlepší?
Náthanovi ihnded došlo, že se ocitl v pasti. Pokud řekne, že nejlepší je židovství, rozzlobí sultána. Pokud prohlásí za nejlepší islám, popře vlastní víru. Pokud křesťanství výsledkem bude obojí….
A tak začal vyprávět sultánovi příběh:
Byl jeden muž a ten měl nesmírně vzácný prsten, osazený mistrně opracovaným opálem. Navíc však měl ten prsten i zvláštní moc učinit svého nositele milým Bohu i lidem. Muž odkázal prsten svému nejmilejšímu synovi a takto prsten přecházel z otce na syna po mnoho dalších generací.
Nakonec jej zdědil muž, který měl tři syny a všechny miloval stejně. Jelikož se nemohl rozhodnout, kterému z nich by měl prsten odkázat, nechal potají zlatníkem zhotovit dvě identické kopie. Na smrtelném loži požehnal zvlášť každému synovi a každému z nich dal i prsten. Každý ze synů byl tak přesvědčen, že jedině on je vlastníkem pravého a původního prstenu.
Pak muž zemřel. Po pohřbu se synové jeden po druhém prohlásili za toho, jemuž otec svěřil nejcennější poklad – prsten. Zdálo se, že jejich spor nepůjde vyřešit, neboť nikdo neuměl rozpoznat, který z prstenů je původní. Všechny tři si byly k nerozeznání podobné.
Nakonec bratři předložili spor soudci, který si celou jejich historii vyslechl. A prsteny důkladně prozkoumal. Pravý prsten – zněl jeho verdikt uměl svého nositele učinit milým Bohu i lidem. Existuje tedy je jediný způsob, jak každý z vás pozná, jestli má původní prsten, a sice, že si bude počínat tak, aby se stal milým Bohu i lidem….. A sultán nechal Nathana pokojně odejít…..
Je to tak… nikdo z nás nemůže říci – já mám pravdu. Pravda je Bůh. Jako křesťané věříme, že Bůh se vyslovil ve svém Synu Ježíši Kristu, který pravdu přinesl do tohoto světa. Je to pravda, které se snažíme blížit a podle ní žít….je to o tom, že Bůh tak miluje nás lidi, že se stal jedním z nás a bych schopen za nás obětovat svůj život za cenu bolestné a ponižující smrti….
Svým způsobem každý muslim, žid, buddhista i hinduista nebo ateista – pokud se snaží hledat hlubší smysl života v Bohu, pokud se snaží dobře žít, pokud je otevřený pravdě a lásce, pak je ať nevědomě nebo vědomě blízký Bohu a milý lidem……V tom je i odpověď, co bude tedy s těmi 3 králi…
Dnes si připomínáme, že Bůh zjevil svou dobrotu a pravdu a lásku celému světu bez výjimky……
Ano, jako křesťané máme vtělené pravdě nejblíže, je to velký dar i výzva. Kéž by to bylo vidět u nás jako u majitele pravého prstenu – abychom byli milí Bohu i lidem…