Farnost Skuteč, Předhradí

Kázání Otce Linharta:

Sv.Štěpán (B) – 26. 12. 2023

Farnostskutec - kategorie kázání Otce Linharta

Sk 6,8-10;7,54-60 – Štěpán, plný milosti a síly, dělal mezi lidem veliké divy a znamení. Ale tu zasáhli někteří z tak zvané synagógy propuštěnců s lidmi z Kyrény, Alexandrie, Kilíkie a Asie a začali se přít se Štěpánem. Nemohli však obstát před jeho moudrostí a Duchem, který z něho mluvil. Když to slyšeli, velmi se rozzuřili a skřípali zuby proti němu. On však plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: „Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici! “ Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže – jmenoval se Šavel. Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: „Pane, nepřičítej jim tento hřích.“ A po těchto slovech skonal.

Milí přátelé,

Štěpán byl jedním z prvních jáhnů – v jejich ustanovení byla od začátku snaha vykrýt službu samotných apoštolů… lidí přibývalo takřka geometrickou řadou…. A nebyl čas skrze kázání pečovat o časné potřeby chudých a opuštěných, které měli kolem sebe. A k tomu sloužili právě jáhnové…Byl to vlastně jakýsi základ charity a péče o potřebné…. Měli k tomu od Boha dary – jako třeba Štěpán, že se skrze ně děly veliké skutky a znamení – zázraky….

Ovšem i oni měli potřebu přitom hlásat Krista, a to se znelíbilo těm ze židů, kteří učení Kristovo považovali za blud a urážku jejich víry v Hospodina – ostatně jako později Pavla popuzovali Kristovi vyznavači tak, že je plánovitě pronásledoval a myslel si, že tak nejlépe poslouží Bohu…

 

A pak už je příběh Štěpána velmi podobný samotnému Ježíšovi v Nazaretě, kde nemohli snést jeho řeč o Božím vyvoleném, který je povolán k záchraně druhých a toto vztáhl že na sebe. Co ze sebe dělá…? Mesiáše?!… V rozhorlení ho vyvedli za město, chtěli ho svrhnout ze skály a ukamenovat… Ježíš zde svou nepřemožitelnou vnitřní mocí prošel jejich středem a odešel, aníž by mu zkřivili vlas. Ještě nebyl jeho čas… Ovšem pro Štěpána nastal závěr jeho působení…byl odvlečen za město a tam skutečně ukamenován a ve své smrti se opět podobá Ježíšovi, když prosí za své vrahy… a tam je zrod víry možná mnohých – a především u Šavla, Saula, Pavla……

 

i když tehdy se Štěpánem velmi nesouhlasil, musel obdivovat jeho odvahu, statečnost a lásku, s níž odpouští, jeho víru s kterou svůj život svěřuje Bohu…můžeme stokrát svědčit o své víře, ale skutečně věrohodný je člověk tváří tvář smrti…. Tak se mohla pomalu rodit Pavlova konverze – on sám tak opravdový – nejdříve s nadšením ničí Kristovce, aby je zanedlouho a celoživotně hájil a hlásal Krista, kterého před tím pronásledoval…..

 

Naše věrnost i v našem životě může ovlivnit druhé, třeba taky až časem po setkání s námi – i když se cítíme odmítnuti a zesměšněni…, jsou to semínka víry a dech Božího Ducha začíná působit…. A je to jen otázka času a lidské svobody…..

 

Ptáme se – a to jako Štěpán neměl strach z pronásledování a smrti? Jistě ho měl, ale jediný lék na strach je skutečná víra, důvěra v Boha, vztah k Bohu, který je nade vším a nade vše –  i nad naše ponížení, zesměšnění, utrpení, a dokonce i smrt… Štěpán mohl tušit, co bude následovat, a přece zůstal v pravdě a v lásce…. Jediné jeho slovo volající po odplatě nebo pomstě by vše zkazilo, ale on umírá s prosbou, aby těm druhým bylo odpuštěno….

 

A pak je tu ještě jedna zvláštní podoba Ježíšovi…. Při proměnění na hoře Tábor Ježíšova tvář zářila jako slunce, když byl oslaven, podobně i kdysi Mojžíš zářil po setkání s Hospodinem na hoře Choreb – tak, že budil rozpaky a velkou úctou, že si musel tvář zakrýt….a podobně Štěpán – když svědčil o Kristu, tak jeho tvář se podobala tváři anděla…. To není podoba čistě náhodná… to je logické vyústění….

Ostatně když adorujeme před monstrancí, která vypadá jako slunce – tedy před sluncem eucharistie, duchovně se opálíme a v naší tváři se odráží i tvář Boží a dokonce člověk pak Božím světlem a pohledem vnímá své okolí bez předsudků a bez strachu a bez odsuzování…proto ta laskavost a odpuštění, až jakoby soucit s jeho vrahy, že se svým konáním tolik vzdalují Bohu a jeho lásce a on je k ní chce přivést zpět…. Přál bych nám všem být takovými štěpány... mučedník Štěpán /martyr Stefanos/ – stefanos – znamená vítězný věnec na řeckých hrách, a martyr to není jen jako první mučedník, ale taky jako svědek…Boží lásky…